Ja viem...táto poviedka už tu nebola dlho, prepáčte. Tak ju pridávam až teraz. Kto zabudol, nech si klikne na rubriku Lucyna Poviedka:)
KAPITOLA 12
Co chystá Hadrián
·
Opravdu brzy ráno, se táborem prodíral lehký vánek a bral sebou barevné lístky stromů. Lístky si prorazily cestu do obou stanů a probudili jejich obyvatele.
Elizabeth s Lucy se po sobě rozespale podívaly. Mezi jejich lůžky se z lístků zformovala dryáda a promluvila na ně: "Přijíždí sem stráže s naléhavou zprávou." poté opět vyletěla ze stanu.
Dívky to dokonale probralo, vyskočily z lůžek. přehodily přes sebe pláště a rychle vyběhly ze stanu. Tam se málem srazily s Edem a Caspianem, kteří měli ve tvářích stejné ustarané a zmatené výrazy jako ony.
Všichni se po sobě nervózně podívali a rozeběhli se táborem. Dostali se až na jeho samotný okraj, kde čekali, až přijedou stráže. Za chvíli uviděli několik postav na koních, které se k nim tryskem blížily.
"Co se děje?" zeptal se okamžitě Caspian, jakmile k nim skupina dorazila. "Proč jste nám poslali vzkaz?"
!Vaše veličenstvo." ujal se slova velitel. "Hadrián chce nejspíš zaútočit, rozbil tábor na soutoku Beruny s Bystrou i s celou svou armádou. A ta je bohužel dost početná."
"Ještě něco?" ptal se Edmund již za pochodu. Všichni mířili ke stanům králů. Vojáci, až na jejich velitele, se odpojili. Velitel zatím podrobně popisoval, co se děje. "Mapu, potřebujeme mapu!" řekl nakonec Ed.
"Je u nás ve stanu." otočil se Caspian na dívky s prosbou v očích.
"Skočím pro ni." kývla Elizabeth a rozeběhla se napřed. Konečně všichni došli ke stanu, přesně ve chvíli, kdy Eliz vyšla s mapou v ruce a hned ji rozložila na malý stolek.
"Přesně tady se usadili." ukázal velitel na soutok dvou řek.
"Dobrá, díky. Probuďte zatím tábor, ať se všichni připraví. Musíme vymyslet, co dál." rozkázal Caspiana opět se sklonil k mapě. "A ať sem přijdou všichni velitelé!" křikl ještě na odbíhajícího vojáka. Ani ne po pěti minutách se okolo stolku shromáždili všichni velitelé. "Takže, Hadrián je někde tady a my tady." pokračoval poté.
"A jelikož nad námi mají převahu, měli bychom vymyslet něco chytrého." ušklíbla se Elizabeth. Všichni se po sobě podívali a poté sklopili oči k mapě.
"Měli jsme vyslat Čuchomecha mnohem dřív, do několika hodin se těžko vrátí.""povzdechl si Edmund.
"Musíme to dát vědět Lucince a Aslanovi, i když bůh ví, kde ten je. Mohli by nám pomoci." obrátila s na ostatní Lucy.
"Ale koho?" bezradně pokrčila rameny druhá z přítomných dívek. "Potřebujeme někoho rychlého, ale opravdu hodně rychlého!"
"A co takhle poslat gryfa?…Když poletí, bude tam nejrychleji." navrhl Ed.
"Dobrý nápad, ale musí vyrazit okamžitě." souhlasil druhý král a rozběhl se táborem hledat gryfa. Když se vrátil, začali vymýšlet strategii boje, což rozhodně nebylo jednoduché. Potřebovali vymyslet něco opravdu chytrého, protože měli bojovat proti výrazné převaze.
Zrovna vycházelo slunce, když vše dohodli. Nyní se odebrali do stanů a připravovali se na boj.
Obě dívky teď stály vedle svých postelí a oblékaly se. Měly na sobě dlouhé pohodlné šaty, drátěné košile a tříčtvrtečním rukávem a přes ně ještě lehké vesty vyrobené z pevné kůže mající je ochránit hlavně před šípy.
Také měly chrániče na rukou. Tedy Lucy jen na levém předloktí, kvůli lukostřelbě. Byla to tmavá kůže a na ní kovový plát s vyrytými motivy narnijských květin, vytvarovaný přesně na její ruku.
Elizabeth měla trochu odlišné chrániče, jelikož bojovala s mečem. Byly ze stříbra a měly na sobě různé rytiny. Dívka se pousmála, když si je koženými řemínky zespodu připevňovala. Patřily totiž původně Edmundovi.
Když byly dívky hotové, nervózně se po sobě podívaly.
"Tak už je to tady." prolomila ticho Eliz a pevně sevřela jílec meče, který měla připevněný k opasku. Lucy jen slabě přikývla. Nato obě vyšly ze stanu. V táboře panoval zmatek. Všichni, ať už lidé, fauni nebo kentauři, pobíhali sem a tam a připravovali se.
Ti, co již byli připraveni a v plné zbroji sbíhali dolů pod tábor, kde se řadili do oddílů.
Dívky na nic nečekaly a také se rozeběhly s ostatními pod tábor. Tam už na ně čekali Caspian s Edmundem a téměř celou jejich armádou. K nim už sbíhali jen opozdilci. Chlapci dívkám beze slova podali otěže jejich koní a ony se vyhouply do sedel.
Caspian se rozhlédl a když zjistil, že už jsou všichni, křikl: "Tak jedeme!" nato všichni pobídli své koně a zamířili tam, kde se možná rozhodne o osudu Narnie.
Jééé, skvělá kapitolka!!!!!!:D :D Rychle další, je to perfektní!!!♥♥