Prepáčte, že už som dlho nepridala Lucynu poviedku, dúfam, že ešte pamätáte o čom bola:)
KAPITOLA 11
Ticho před bouří
•
Dívky si převlékaly šaty a upravovaly vlasy. Lucy se pro sebe usmívala a přemítala o tom, co se stalo. Elizabeth si toho všimla a chvíli ji spokojeně pozorovala. Poté přerušila ticho: "Tak takhle se mi líbíš."
"Cože?" trhla sebou dívka a pak omluvně dodala: "Jo … promiň."
"To je v pohodě. Jsem ráda, že se zase směješ."
Lucy vzala kamarádku kolem ramen a vesele se usmála: "Eli. Teď jsem opravdu šťastná! Měla jsi pravdu!"
"No, to já mám vždycky." ušklíbla se.
"Jsem tu šťastnější, než kdekoli na světě!"
Ticho před bouří
•
Dívky si převlékaly šaty a upravovaly vlasy. Lucy se pro sebe usmívala a přemítala o tom, co se stalo. Elizabeth si toho všimla a chvíli ji spokojeně pozorovala. Poté přerušila ticho: "Tak takhle se mi líbíš."
"Cože?" trhla sebou dívka a pak omluvně dodala: "Jo … promiň."
"To je v pohodě. Jsem ráda, že se zase směješ."
Lucy vzala kamarádku kolem ramen a vesele se usmála: "Eli. Teď jsem opravdu šťastná! Měla jsi pravdu!"
"No, to já mám vždycky." ušklíbla se.
"Jsem tu šťastnější, než kdekoli na světě!"
"Tak to jsme dvě." prohodila a obě s vysmátými obličeji vyšly ze stanu.
Tam už na ně čekali chlapci. Jakmile je dívky uviděly, přestaly se smát a tázavě se na ně podívaly. Oba měli vážné a možná i trochu nervózní pohledy.
"Co se děje?" nejistě se zeptala Lucy.
"Sejdeme se s naším špehem." odpověděl Caspian.
"Můžeme jet s vámi?" zeptala se Elizabeth.
"V žádném případě." zatrhl to ihned mladý král.
Nato se dívka zatvářila pobouřeně a chystala se protestovat, ale Edmund promluvil dřív: "Je to příliš nebezpečné. Pojedeme jen my dva. Navíc tady musí někdo zůstat. Mohly by jste dohlédnout na stavbu?"
"Jasně, hlavně na sebe dávejte pozor." přikývla Lucy a pohlédla na Caspiana.
Elizabeth se ovšem jen trucovitě mračila. Přece jen měla trochu bojovnější a dobrodružnější povahu než její kamarádka. Ed k ní s úsměvem přistoupil, vzal její hlavu do dlaní a přinutil ji, aby mu pohlédla do očí. Úsměv se mu ještě rozšířil, když viděl jiskřičky, co v nich měla. "No tak Eliz. Co když Hadrián zase zaútočí na Cair Paravel? Kdo by to tady bránil?" dívka se maličko pousmála a protahovaně řekla: "No tak dobře, zůstanu. Ale dej na sebe pozor, ano?"
"To víš, že jo." uklidnil ji a vtiskl jí drobný polibek a odstoupil ke Caspianovi, který právě něco šeptal Lucy držíc ji za pas. Ona se vesele usmívala a přikyvovala. Nakonec i ona Caspiana políbila a poodstoupila.
Chlapci došli ke koním, nasedli a ještě zamávali dívkám než vyrazili a zmizeli v lese.
"Tak pojď, jdeme jim omrknout tu stavbu." strčila Lucy do kamarádky a obě se rozešly ke stavbě.
"Co jste si to tam vlastně s Caspianem šeptali?" zajímala se po chvíli Elizabeth.
Dívka se zatvářila tajnůstkářsky a ledabyle prohodila: "Ale nic, jenom takový hlouposti." Eliz se na ni podezřívavě podívala, ale dál už nevyzvídala. Ostatně to byla jejich věc.
Cestou potkaly Rípčípa, který měl namířeno na stráž na konci tábora a tak ho poprosily, aby jim vzkázal jakmile se králové vrátí.
Když došly na místo, jeden z faunů už tam na ně čekal a stručně je seznámil s dosavadním stavem přestavby. Spodní patra zabudovaná ve skále byla opravená rychle, jelikož se větší část zachovala. Teď už zbývala jen ta nejvyšší z pater.
"Máme tady přibližné plány od krále Edmunda na rozmístění místností, ale můžete se na to ještě podívat a případně upravit, než se do toho dáme?" nevrhl faun.
"Dejte nám chvilku, podíváme se na to." řekla Lucy a rozložila plány před sebe a Elizabeth. Dívky se probíraly nákresy a plány a trochu je pozměnily. Některé místnosti už totiž nebyly potřeba, ale navíc přidaly dvě ložnice. Vše zkontrolovaly a šly dát faunovi nákresy. Popsaly mu co a proč změnily. On si to vyslechl a poté s úklonou odešel na stavbu. Dívky tam pak strávily ještě několik hodin.
Kolem poledně k nim přicupital velitel myšáků a oznámil jim: "Výsosti, králové už se vrátili."
"Díky Rípčípe!" poděkovala Lucy a obě se rozeběhly táborem. Asi v polovině cesty potkaly mladíky, jak se vracejí ke stanům.
"Tak co? Jak to šlo?" zajímala se okamžitě Elizabeth.
"Pojďte s námi, řekneme vám to ve stanu." řekl vážně Caspian.
Děvčata si vyměnila nervózní pohledy a následovala krále dovnitř. Tam se obě posadily každá na jednu postel a vyčkávaly. Chlapci si sundali pláště a poté se také posadili.
Nakonec se ujal slova Caspian: "Snaží se zvětšit svoji armádu. Vysílá vojáky po celé Narnii, aby zvýšil svoje počty."
"Útok zatím neplánují. Mají armádu a nedobytný hrad." navázal Edmund.
"Máme štěstí, že v Archenlandu jsou naši přátelé a do Severní pustiny se neodváží."poznamenal druhý mladík.
"Měli bychom také někoho poslat, aby svolal naše přátele." navrhl Ed.
"Ale koho?" řekla zamyšleně Elizabeth.
"Co takhle Čuchomecha. Ten proklouzne všude." ušklíbl se Caspian.
"Výborný nápad. Pak za ním zajdeme …A co tady? Jak pokračuje stavba?" zajímal se jeden z chlapců.
"Skvěle! Narniané jsou výborní stavitelé." usmála se Lucy.
"Tak to bychom měli." postavil se Caspian. "Ede, pojď, zajdeme za Čuchomechem."
"Jasný." nato se i on zvedl a společně šli hledat jezevce.
Dívky zůstaly a ještě chvíli se bavily o Hadriánovi. Lucy se poté zvedla a podívala se na druhou dívku: "Asi si půjdu zastřílet. Nechceš jít se mnou?"
"Ne dík, jen běž. Jsem nějaká utahaná." pousmála se Eliz a na důkaz svých slov zívla.
"Kdyby něco, tak víš, kde mě máš hledat." řekla ještě než odešla.
Elizabeth se ospale rozhlédla po stanu. Opravdu byla docela unavená. Přeci jen celý den chodily po stavbě a rána na noze, po které jí zbyla jen tenká zarudlá jizva, se občas ještě bolestivě ozývala. Chvíli přemýšlela, jestli se nemá přesunout do svého stanu, ale nakonec si řekla, že by to bylo zbytečné. Lehla si na Edmundovu postel a zavřela oči. Skoro okamžitě spokojeně usnula s tváří zabořenou do chlapcova pláště, který si tam položil.
Bylo už odpoledne, když se chlapci vraceli a ještě probírali věci týkající se Hadriána. Vešli do stanu a pohled jim padl na dívku, která spokojeně spala na jednom z lůžek.
"Půjdu se ještě podívat na stavbu." usmál se Caspian a odešel.
Ed ji chvíli pozoroval, jak na jedné straně postele spokojeně oddechuje. Vypadala opravdu roztomile. Přistoupil až k ní a uvědomil si, že je taky celkem unavený. Okamžik váhal, ale pak si opatrně, aby Eliz nevzbudil, lehl vedle ní a sám také zavřel oči. Ucítil, jak se dívka zavrtěla a přisunula se blíž k němu. Přes tvář se mu mihl úsměv. Jednou rukou ji objal přitáhl ještě blíž. Její vlasy ho šimraly na tváři. Oba však ještě dlouho nedokázali pořádně usnout. Spíše jen tak odpočívali se zavřenýma očima.
Lucy mezitím trénovala lukostřelbu. Byla to celkem zábava, hlavně když tam přišlo několik faunů a satyrů a mohli si tak zasoutěžit. Skoro po dvou hodinách už ji to ale omrzelo. A tak si dala luk do toulce na zádech a jen tak bloumala táborem. Byla se i podívat jak pokračuje stavba, ale to jí nevydrželo dlouho. "Bez Eli tu není taková zábava." řekla si pro sebe. Při svém toulání se dostala až ke svému stanu. Vešla dovnitř a odložila si tam luk s šípy. Elizabeth tu nikde nebyla. Chtěla se jít tedy podívat do vedlejšího stanu, jestli nezůstala tam. Předpokládala, že chlapci budou ještě něco domlouvat s jezevcem. Zrovna vcházela do stanu, když za sebou uslyšela Caspianův hlas: "Počkej!" Bylo už ale pozdě. Lucy stála "ve dveřích" stanu a překvapeně hleděla na odpočívající dvojici. Eliz v Edmundově objetí vypadala opravdu spokojeně. A stejně tak vypadal i on.
A tak se otočila, vyšla ven a s potutelným výrazem řekla: "Tak tohle by chtělo fotku!"
"Cože by to chtělo?" zatvářil se zmateně Caspian, který teď stál kousek před ní a nechápavě se na ni díval.
Dívka se usmála: "Ale to je taková věc z našeho světa. Je to vlastně něco jako obraz."
"Aha…" přikývl "Byl jsem se podívat na stavbě. Koukal jsem, že jste si tam s Elizabeth přidělaly dva pokoje."
"Doufám, že vám to nevadí." omluvně se na něj podívala Lucy.
"Ne né, vůbec."
"Tak co teď? Vypadá to, že si budeme muset najít nějakou zábavu sami… Šla bych se projít?" pohlédla na mladíka s otázkou v očích.
"Půjdu s tebou…pokud tedy chceš?" zeptal se trochu nesměle Caspian.
"Co bys myslel?" mrkla na něj pobaveně.
Oba se tedy s úsměvem rozešli ke Cair Paravelu. Dlouho se procházeli kolem tvořícího se hradu a cestou Lucy poslouchala Caspiana vyprávějícího jí o Kamenném stole a jeskyních okolo.
Došli až k pěšině vedoucí přes útes dolů na pláž. Dívka se jen ohlédla na mladého krále a rozeběhla se po ní dolů. Když seběhla a pláž, zula si boty, nechala je u nejbližšího stromu a rozešla se k moři. Brouzdala se odpoledním příbojem a čekala na Caspiana, kdy se objeví na konci pěšiny. Nemusela ani čekat moc dlouho, během chviličky už byl na pláži a sedl si opodál do písku.
Lucy zamířila směrem k němu. Lehla si vedle něj a s rukama za hlavou sledovala bílé mraky na obloze. "Zamilovala jsem si to tady. Takovéhle místo bys u nás nenašel." promluvila a v duchu dodala: "Vlastně našel, ale s tebou vedle sebe asi těžko."
"Narnie je úžasné místo." souhlasil s ní.
"To máš pravdu." souhlasila. Stočila svůj pohled na Caspiana, který na ni upíral zrak. Pohlédla mu do očí, v jejíž hloubkách se utápěla. Byly tak nádherné, tmavé a nekonečné… Zvedla se na jednom lokti, aby k němu byla blíž. I on se k ní naklonil, v očích mu vesele zajiskřilo a jeho rty se dotkly Lucyiných. Splynuli v úžasném něžném polibku. Oba teď byli snad nejšťastnější na světě.
Po chvíli se Caspian odtáhl a ona si o něj opřela hlavu. "Jsem rád, že jsi tu." políbil ji do vlasů. "Víš, když odsud odešla Zuzka, myslel jsem si, že už nikdy nic takového cítit nebudu. Ale když jste se tu objevily vy…"
Lucy ho pohladila po ruce, kterou ji objímal a potichu řekla: "Jen doufám, že odsud nebudeme muset moc rychle pryč."
Když se slunce začalo pomalu sklánět k obzoru a vytvářet tak nad mořem rudozlatou záři, oba se zvadli a posledním pohledem na moře odcházeli k pěšině. Caspian podal Lucy boty, které si tam nechala a ona si je rychle nazula. Poté se vydali po pěšině vzhůru.
"Doufám, že budeme mít něco dobrého k jídlu, mám pořádný hlad. Od rána jsem nic nejedla." doufala dívka.
"To se hned přesvědčíme." řekl se smíchem Caspian.
Elizabeth nejdřív nevěděla co ji probudilo, ale v příštím okamžiku, když vánek pohnul s otevřeným vchodem stanu, to hned zjistila. Přivřela oči, když do stanu pronikly paprsky klesajícího slunce.
Ucítila, jak ji někdo drží okolo pasu, poněkud poplašeně se otočila a spatřila Edmundovu klidnou tvář. Usmála se a znovu se zavrtala do jeho objetí a zavřela oči. Po chvíli je ale znovu otevřela. Spát se jí už nechtělo, cítila se krásně odpočatá. Otočila se k chlapci a chvíli ho pozorovala, poté se k němu naklonila a políbila ho na tvář. On se zavrtěl, ale stále spal. Eliz to rozhodně nevzdala a tak ho tentokrát políbila na rty.
Ed otevřel oči a jeho překvapený pohled ihned vystřídal veselý. "Takhle bych se chtěl budit pokaždé." usmál se a opětoval jí polibek. "Jak ses vyspala?" pohladil ji po jejích rozcuchaných vlasech.
"Dobře."
"To se nedivím, když sis z mého pláště a později i ze mě udělala polštář, ty moje potvůrko." dobíral si ji Ed.
Elizabeth se na něj jen nevinně usmála a opět ho políbila.
Ještě chvíli jen tak spokojeně leželi a poté uznali, že už by asi měli vstát. Oba se trochu upravili a vyšli si sednout ke stolu s jídlem. Ani ne pět minut po nich, se objevili Caspian s Lucy.
"Tak tady jste! Říkali jsme si, kam jste se poděli." pobaveně mrkla Eliz na dvojici.
"Nechtěli jsme vás rušit." zabodovala i Lucy.
"Umím si to představit." ušklíbla se na ni.
Všichni se s chutí pustili do jídla. Na dívkách bylo vidět, že mají dobrou náladu. Celou večeři se něčemu pořád smály, až z toho byli chudáci chlapci zcela zmatení. Nechápavě sledovali, jak se o něčem baví a každou chvíli vybuchnou smíchy.
Děvčata zrovna chytla jeden ze záchvatů smíchu, které u nich doma nebyly výjimkou. Jejich smích se pomalu uklidňoval, když si Lucy všimla, co leželo na stole kousek před ní. Na talířku tam byly kostičky kokosu. Začaly jí cukat koutky a otočila se ke kamarádce: "Eli, víš, co to je?" a ukázala na talířek.
"To je přece…" začala a pohlédla na druhou dívku.
"KOKOS!" zvolaly společně a znovu se rozesmály… snad ještě víc. Jejich smích nebral konce a když to vypadalo, že se uklidní, pod Elizabeth se zvrhla stolička, která už prostě nevydržela to neustálé natřásání. Dívka se teď válela na zemi a šíleně se smála. Lucy, která ovšem stále seděla, na tom byla obdobně.
Vzpomněly si totiž na svého spolužáka Davida, který si při jedné písemce z chemie spletl koks s kokosem.
Oba chlapci teď vážně pochybovali o zdraví dívek a usilovně přemýšleli, z čeho jim přeskočilo.
Po několika minutách ležely dívky na dece kousek od stolu s lehkými úsměvy na rtech a držely se za břicho.
"Já už se ani nehnu. Strašně mě bolí břicho." stěžovala si Lucy.
"Tak to jsme dvě." poznamenala druhá dívka a obě se ještě víc usmály. Mladíci se po sobě podívali a poté je vytáhli na nohy.
"Díky." vydechla Lucy. "Sama bych se opravdu nezvedla."
"Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě Caspian.
"Neboj, my zas budeme za chvíli normální." usmála se na něj.
"Vážně si to myslíš?" ušklíbla se Elizabeth a pozvedla obočí. Načež se obě znovu rozesmály. Všichni došli ke stanům, kde je osvítily poslední paprsky zapadajícího slunce.
"Tak dobrou noc. Bylo to moc fajn odpoledne." otočila se na jednoho z chlapců Lucy.¨
"Taky se mi líbilo." pousmál se Caspian. Nato se k němu dívka vytáhla a políbila ho na tvář. "Tak dobrou a sladké sny." zašeptal jí, oba se na sebe usmáli a vešli do svých stanů.
"Asi bych už taky měla jít." otočila se k odchodu Eliz, ale Ed ji chytil za ruku a ještě si ji k sobě přitáhl, aby ji políbil. "Hezky se vyspi." řekl jí ještě něžně.
"Ty taky." pohladila ho po tváři a i oni zmizeli ve stanech.
Přestože slunce teprve před malou chvílí zapadlo, během půl hodiny jediné, co bylo z obou stanů slyšet, bylo spokojené oddechování. Dokonce i Edmund s Elizabeth rychle usnuli.
Tam už na ně čekali chlapci. Jakmile je dívky uviděly, přestaly se smát a tázavě se na ně podívaly. Oba měli vážné a možná i trochu nervózní pohledy.
"Co se děje?" nejistě se zeptala Lucy.
"Sejdeme se s naším špehem." odpověděl Caspian.
"Můžeme jet s vámi?" zeptala se Elizabeth.
"V žádném případě." zatrhl to ihned mladý král.
Nato se dívka zatvářila pobouřeně a chystala se protestovat, ale Edmund promluvil dřív: "Je to příliš nebezpečné. Pojedeme jen my dva. Navíc tady musí někdo zůstat. Mohly by jste dohlédnout na stavbu?"
"Jasně, hlavně na sebe dávejte pozor." přikývla Lucy a pohlédla na Caspiana.
Elizabeth se ovšem jen trucovitě mračila. Přece jen měla trochu bojovnější a dobrodružnější povahu než její kamarádka. Ed k ní s úsměvem přistoupil, vzal její hlavu do dlaní a přinutil ji, aby mu pohlédla do očí. Úsměv se mu ještě rozšířil, když viděl jiskřičky, co v nich měla. "No tak Eliz. Co když Hadrián zase zaútočí na Cair Paravel? Kdo by to tady bránil?" dívka se maličko pousmála a protahovaně řekla: "No tak dobře, zůstanu. Ale dej na sebe pozor, ano?"
"To víš, že jo." uklidnil ji a vtiskl jí drobný polibek a odstoupil ke Caspianovi, který právě něco šeptal Lucy držíc ji za pas. Ona se vesele usmívala a přikyvovala. Nakonec i ona Caspiana políbila a poodstoupila.
Chlapci došli ke koním, nasedli a ještě zamávali dívkám než vyrazili a zmizeli v lese.
"Tak pojď, jdeme jim omrknout tu stavbu." strčila Lucy do kamarádky a obě se rozešly ke stavbě.
"Co jste si to tam vlastně s Caspianem šeptali?" zajímala se po chvíli Elizabeth.
Dívka se zatvářila tajnůstkářsky a ledabyle prohodila: "Ale nic, jenom takový hlouposti." Eliz se na ni podezřívavě podívala, ale dál už nevyzvídala. Ostatně to byla jejich věc.
Cestou potkaly Rípčípa, který měl namířeno na stráž na konci tábora a tak ho poprosily, aby jim vzkázal jakmile se králové vrátí.
Když došly na místo, jeden z faunů už tam na ně čekal a stručně je seznámil s dosavadním stavem přestavby. Spodní patra zabudovaná ve skále byla opravená rychle, jelikož se větší část zachovala. Teď už zbývala jen ta nejvyšší z pater.
"Máme tady přibližné plány od krále Edmunda na rozmístění místností, ale můžete se na to ještě podívat a případně upravit, než se do toho dáme?" nevrhl faun.
"Dejte nám chvilku, podíváme se na to." řekla Lucy a rozložila plány před sebe a Elizabeth. Dívky se probíraly nákresy a plány a trochu je pozměnily. Některé místnosti už totiž nebyly potřeba, ale navíc přidaly dvě ložnice. Vše zkontrolovaly a šly dát faunovi nákresy. Popsaly mu co a proč změnily. On si to vyslechl a poté s úklonou odešel na stavbu. Dívky tam pak strávily ještě několik hodin.
Kolem poledně k nim přicupital velitel myšáků a oznámil jim: "Výsosti, králové už se vrátili."
"Díky Rípčípe!" poděkovala Lucy a obě se rozeběhly táborem. Asi v polovině cesty potkaly mladíky, jak se vracejí ke stanům.
"Tak co? Jak to šlo?" zajímala se okamžitě Elizabeth.
"Pojďte s námi, řekneme vám to ve stanu." řekl vážně Caspian.
Děvčata si vyměnila nervózní pohledy a následovala krále dovnitř. Tam se obě posadily každá na jednu postel a vyčkávaly. Chlapci si sundali pláště a poté se také posadili.
Nakonec se ujal slova Caspian: "Snaží se zvětšit svoji armádu. Vysílá vojáky po celé Narnii, aby zvýšil svoje počty."
"Útok zatím neplánují. Mají armádu a nedobytný hrad." navázal Edmund.
"Máme štěstí, že v Archenlandu jsou naši přátelé a do Severní pustiny se neodváží."poznamenal druhý mladík.
"Měli bychom také někoho poslat, aby svolal naše přátele." navrhl Ed.
"Ale koho?" řekla zamyšleně Elizabeth.
"Co takhle Čuchomecha. Ten proklouzne všude." ušklíbl se Caspian.
"Výborný nápad. Pak za ním zajdeme …A co tady? Jak pokračuje stavba?" zajímal se jeden z chlapců.
"Skvěle! Narniané jsou výborní stavitelé." usmála se Lucy.
"Tak to bychom měli." postavil se Caspian. "Ede, pojď, zajdeme za Čuchomechem."
"Jasný." nato se i on zvedl a společně šli hledat jezevce.
Dívky zůstaly a ještě chvíli se bavily o Hadriánovi. Lucy se poté zvedla a podívala se na druhou dívku: "Asi si půjdu zastřílet. Nechceš jít se mnou?"
"Ne dík, jen běž. Jsem nějaká utahaná." pousmála se Eliz a na důkaz svých slov zívla.
"Kdyby něco, tak víš, kde mě máš hledat." řekla ještě než odešla.
Elizabeth se ospale rozhlédla po stanu. Opravdu byla docela unavená. Přeci jen celý den chodily po stavbě a rána na noze, po které jí zbyla jen tenká zarudlá jizva, se občas ještě bolestivě ozývala. Chvíli přemýšlela, jestli se nemá přesunout do svého stanu, ale nakonec si řekla, že by to bylo zbytečné. Lehla si na Edmundovu postel a zavřela oči. Skoro okamžitě spokojeně usnula s tváří zabořenou do chlapcova pláště, který si tam položil.
Bylo už odpoledne, když se chlapci vraceli a ještě probírali věci týkající se Hadriána. Vešli do stanu a pohled jim padl na dívku, která spokojeně spala na jednom z lůžek.
"Půjdu se ještě podívat na stavbu." usmál se Caspian a odešel.
Ed ji chvíli pozoroval, jak na jedné straně postele spokojeně oddechuje. Vypadala opravdu roztomile. Přistoupil až k ní a uvědomil si, že je taky celkem unavený. Okamžik váhal, ale pak si opatrně, aby Eliz nevzbudil, lehl vedle ní a sám také zavřel oči. Ucítil, jak se dívka zavrtěla a přisunula se blíž k němu. Přes tvář se mu mihl úsměv. Jednou rukou ji objal přitáhl ještě blíž. Její vlasy ho šimraly na tváři. Oba však ještě dlouho nedokázali pořádně usnout. Spíše jen tak odpočívali se zavřenýma očima.
Lucy mezitím trénovala lukostřelbu. Byla to celkem zábava, hlavně když tam přišlo několik faunů a satyrů a mohli si tak zasoutěžit. Skoro po dvou hodinách už ji to ale omrzelo. A tak si dala luk do toulce na zádech a jen tak bloumala táborem. Byla se i podívat jak pokračuje stavba, ale to jí nevydrželo dlouho. "Bez Eli tu není taková zábava." řekla si pro sebe. Při svém toulání se dostala až ke svému stanu. Vešla dovnitř a odložila si tam luk s šípy. Elizabeth tu nikde nebyla. Chtěla se jít tedy podívat do vedlejšího stanu, jestli nezůstala tam. Předpokládala, že chlapci budou ještě něco domlouvat s jezevcem. Zrovna vcházela do stanu, když za sebou uslyšela Caspianův hlas: "Počkej!" Bylo už ale pozdě. Lucy stála "ve dveřích" stanu a překvapeně hleděla na odpočívající dvojici. Eliz v Edmundově objetí vypadala opravdu spokojeně. A stejně tak vypadal i on.
A tak se otočila, vyšla ven a s potutelným výrazem řekla: "Tak tohle by chtělo fotku!"
"Cože by to chtělo?" zatvářil se zmateně Caspian, který teď stál kousek před ní a nechápavě se na ni díval.
Dívka se usmála: "Ale to je taková věc z našeho světa. Je to vlastně něco jako obraz."
"Aha…" přikývl "Byl jsem se podívat na stavbě. Koukal jsem, že jste si tam s Elizabeth přidělaly dva pokoje."
"Doufám, že vám to nevadí." omluvně se na něj podívala Lucy.
"Ne né, vůbec."
"Tak co teď? Vypadá to, že si budeme muset najít nějakou zábavu sami… Šla bych se projít?" pohlédla na mladíka s otázkou v očích.
"Půjdu s tebou…pokud tedy chceš?" zeptal se trochu nesměle Caspian.
"Co bys myslel?" mrkla na něj pobaveně.
Oba se tedy s úsměvem rozešli ke Cair Paravelu. Dlouho se procházeli kolem tvořícího se hradu a cestou Lucy poslouchala Caspiana vyprávějícího jí o Kamenném stole a jeskyních okolo.
Došli až k pěšině vedoucí přes útes dolů na pláž. Dívka se jen ohlédla na mladého krále a rozeběhla se po ní dolů. Když seběhla a pláž, zula si boty, nechala je u nejbližšího stromu a rozešla se k moři. Brouzdala se odpoledním příbojem a čekala na Caspiana, kdy se objeví na konci pěšiny. Nemusela ani čekat moc dlouho, během chviličky už byl na pláži a sedl si opodál do písku.
Lucy zamířila směrem k němu. Lehla si vedle něj a s rukama za hlavou sledovala bílé mraky na obloze. "Zamilovala jsem si to tady. Takovéhle místo bys u nás nenašel." promluvila a v duchu dodala: "Vlastně našel, ale s tebou vedle sebe asi těžko."
"Narnie je úžasné místo." souhlasil s ní.
"To máš pravdu." souhlasila. Stočila svůj pohled na Caspiana, který na ni upíral zrak. Pohlédla mu do očí, v jejíž hloubkách se utápěla. Byly tak nádherné, tmavé a nekonečné… Zvedla se na jednom lokti, aby k němu byla blíž. I on se k ní naklonil, v očích mu vesele zajiskřilo a jeho rty se dotkly Lucyiných. Splynuli v úžasném něžném polibku. Oba teď byli snad nejšťastnější na světě.
Po chvíli se Caspian odtáhl a ona si o něj opřela hlavu. "Jsem rád, že jsi tu." políbil ji do vlasů. "Víš, když odsud odešla Zuzka, myslel jsem si, že už nikdy nic takového cítit nebudu. Ale když jste se tu objevily vy…"
Lucy ho pohladila po ruce, kterou ji objímal a potichu řekla: "Jen doufám, že odsud nebudeme muset moc rychle pryč."
Když se slunce začalo pomalu sklánět k obzoru a vytvářet tak nad mořem rudozlatou záři, oba se zvadli a posledním pohledem na moře odcházeli k pěšině. Caspian podal Lucy boty, které si tam nechala a ona si je rychle nazula. Poté se vydali po pěšině vzhůru.
"Doufám, že budeme mít něco dobrého k jídlu, mám pořádný hlad. Od rána jsem nic nejedla." doufala dívka.
"To se hned přesvědčíme." řekl se smíchem Caspian.
Elizabeth nejdřív nevěděla co ji probudilo, ale v příštím okamžiku, když vánek pohnul s otevřeným vchodem stanu, to hned zjistila. Přivřela oči, když do stanu pronikly paprsky klesajícího slunce.
Ucítila, jak ji někdo drží okolo pasu, poněkud poplašeně se otočila a spatřila Edmundovu klidnou tvář. Usmála se a znovu se zavrtala do jeho objetí a zavřela oči. Po chvíli je ale znovu otevřela. Spát se jí už nechtělo, cítila se krásně odpočatá. Otočila se k chlapci a chvíli ho pozorovala, poté se k němu naklonila a políbila ho na tvář. On se zavrtěl, ale stále spal. Eliz to rozhodně nevzdala a tak ho tentokrát políbila na rty.
Ed otevřel oči a jeho překvapený pohled ihned vystřídal veselý. "Takhle bych se chtěl budit pokaždé." usmál se a opětoval jí polibek. "Jak ses vyspala?" pohladil ji po jejích rozcuchaných vlasech.
"Dobře."
"To se nedivím, když sis z mého pláště a později i ze mě udělala polštář, ty moje potvůrko." dobíral si ji Ed.
Elizabeth se na něj jen nevinně usmála a opět ho políbila.
Ještě chvíli jen tak spokojeně leželi a poté uznali, že už by asi měli vstát. Oba se trochu upravili a vyšli si sednout ke stolu s jídlem. Ani ne pět minut po nich, se objevili Caspian s Lucy.
"Tak tady jste! Říkali jsme si, kam jste se poděli." pobaveně mrkla Eliz na dvojici.
"Nechtěli jsme vás rušit." zabodovala i Lucy.
"Umím si to představit." ušklíbla se na ni.
Všichni se s chutí pustili do jídla. Na dívkách bylo vidět, že mají dobrou náladu. Celou večeři se něčemu pořád smály, až z toho byli chudáci chlapci zcela zmatení. Nechápavě sledovali, jak se o něčem baví a každou chvíli vybuchnou smíchy.
Děvčata zrovna chytla jeden ze záchvatů smíchu, které u nich doma nebyly výjimkou. Jejich smích se pomalu uklidňoval, když si Lucy všimla, co leželo na stole kousek před ní. Na talířku tam byly kostičky kokosu. Začaly jí cukat koutky a otočila se ke kamarádce: "Eli, víš, co to je?" a ukázala na talířek.
"To je přece…" začala a pohlédla na druhou dívku.
"KOKOS!" zvolaly společně a znovu se rozesmály… snad ještě víc. Jejich smích nebral konce a když to vypadalo, že se uklidní, pod Elizabeth se zvrhla stolička, která už prostě nevydržela to neustálé natřásání. Dívka se teď válela na zemi a šíleně se smála. Lucy, která ovšem stále seděla, na tom byla obdobně.
Vzpomněly si totiž na svého spolužáka Davida, který si při jedné písemce z chemie spletl koks s kokosem.
Oba chlapci teď vážně pochybovali o zdraví dívek a usilovně přemýšleli, z čeho jim přeskočilo.
Po několika minutách ležely dívky na dece kousek od stolu s lehkými úsměvy na rtech a držely se za břicho.
"Já už se ani nehnu. Strašně mě bolí břicho." stěžovala si Lucy.
"Tak to jsme dvě." poznamenala druhá dívka a obě se ještě víc usmály. Mladíci se po sobě podívali a poté je vytáhli na nohy.
"Díky." vydechla Lucy. "Sama bych se opravdu nezvedla."
"Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě Caspian.
"Neboj, my zas budeme za chvíli normální." usmála se na něj.
"Vážně si to myslíš?" ušklíbla se Elizabeth a pozvedla obočí. Načež se obě znovu rozesmály. Všichni došli ke stanům, kde je osvítily poslední paprsky zapadajícího slunce.
"Tak dobrou noc. Bylo to moc fajn odpoledne." otočila se na jednoho z chlapců Lucy.¨
"Taky se mi líbilo." pousmál se Caspian. Nato se k němu dívka vytáhla a políbila ho na tvář. "Tak dobrou a sladké sny." zašeptal jí, oba se na sebe usmáli a vešli do svých stanů.
"Asi bych už taky měla jít." otočila se k odchodu Eliz, ale Ed ji chytil za ruku a ještě si ji k sobě přitáhl, aby ji políbil. "Hezky se vyspi." řekl jí ještě něžně.
"Ty taky." pohladila ho po tváři a i oni zmizeli ve stanech.
Přestože slunce teprve před malou chvílí zapadlo, během půl hodiny jediné, co bylo z obou stanů slyšet, bylo spokojené oddechování. Dokonce i Edmund s Elizabeth rychle usnuli.
ÁÁ žeru ten design xD