KAPITOLA 9
Stavba pokročila
•
Několik dalších dnů probíhalo vcelku stejně. Čtveřice pomáhala se stavbou, aby bylo vše brzy hotové.
Jednoho rána obloha prozrazovala, že bude krásný den.
"To nemyslíte vážně!" šokovaně se na obě dívky podíval Caspian "Hadrián se připravuje na válku a vy chcete jet na vyjížďku? Co když vás chytí? Nebo zabijí? Nikam nepojedete!" rozhodl rázně.
"Ale Caspiane." zakňourala Elizabeth. "Potřebujeme s Lucy na chvíli odtud. Slibujeme, že budeme blízko a jakmile se objeví něco podezřelého, pojedeme zpátky."
"Nemyslím, že by to byl nejlepší nápad." souhlasil Edmund, čímž si vysloužil dívčin zamračený pohled.
Stavba pokročila
•
Několik dalších dnů probíhalo vcelku stejně. Čtveřice pomáhala se stavbou, aby bylo vše brzy hotové.
Jednoho rána obloha prozrazovala, že bude krásný den.
"To nemyslíte vážně!" šokovaně se na obě dívky podíval Caspian "Hadrián se připravuje na válku a vy chcete jet na vyjížďku? Co když vás chytí? Nebo zabijí? Nikam nepojedete!" rozhodl rázně.
"Ale Caspiane." zakňourala Elizabeth. "Potřebujeme s Lucy na chvíli odtud. Slibujeme, že budeme blízko a jakmile se objeví něco podezřelého, pojedeme zpátky."
"Nemyslím, že by to byl nejlepší nápad." souhlasil Edmund, čímž si vysloužil dívčin zamračený pohled.
"Hele, tak s námi může jet stráž." navrhla Lucy.
Oba chlapci si vyměnili zamyšlené pohledy. Báli se o dívky. Věděli, že obě umí skvěle bojovat, ale kdyby padly do léčky nebo by nepřátelé měli přesilu, nechtěli raději ani vědět, co by se s nimi stalo. Ale také věděli, jak jsou tvrdohlavé. Nerozhodně se po sobě podívali.
"No tak dobrá." souhlasil neochotně Edmund. "Ale pojede s vámi stráž a jakmile by vás někdo ohrožoval, pojedete hned zpátky a necháte je, aby vás bránili," přísně pohlédl na Elizabeth a ta přikývla: "Ano, nebudeme se bavit s nikým cizím a budeme poslouchat narniany."
Nato Ed odešel pro jejich doprovod.
Caspian jim připravil koně. "Dávejte na sebe pozor." vážně na ně pohlédl, když seděly v sedlech. Kolem nich už stálo šest statných a plně ozbrojených kentaurů.
"Nebojte, my se jen tak nedáme." ušklíbla se Eliz a pobídla koně. Lucy na nic nečekala a rozjela se za ní, v závěsu s vojáky.
Dívky si tenhle den opravdu užily. Dopoledne se jen tak projížděli po hustých lesích. Obě byly ze začátku rozmrzelé, že s nimi jedou vojáci, ale později zjistily, že to není zas tak špatné. Kentauři byli sice většinou mlčenliví, ale když se jich na něco zeptaly, ochotně a barvitě jim odpovídali. A když pak v poledne seděly na malé mýtině a jedly jídlo, co měly sebou, narniané stojící opodál dodávali místu opravdu čarovný vzhled.
"Miluju Narnii." zamumlala Eliz, ležíc na zádech. Lucy vedle ní jen kývla a obě opět sledovaly šumící koruny stromů nad nimi.
Do tábora se vracely až k večeru. Když už viděly Cair Paravel, slunce bylo nízko nad obzorem. Sesedly z koní a vydaly se do tábora. Když došly ke svému stanu, byly ohromené. Oprava hradu opravdu dost pokročila. Bylo vidět, že si chlapci dali záležet na tom, aby toho za dnešek zvládli co nejvíce. Chvíli pozorovali tvořící se hrad a poté se usadily do polštářů na dece u malého stolku s jídlem. Během chvíle se k nim přidali i oba králové.
"Tak jste se vrátily." usmál se Caspian.
"Jo! A v pořádku jak vidíš." ušklíbla se Lucy a Elizabeth se hlasitě rozesmála. Dívky chvíli vyprávěly kde byly a co zažily, ale poté se téma hovoru stočilo ke stavbě.
"Cair Paravel už začíná vypadat jako hrad." prohodila spokojeně Lucy.
"Zrovna jsme dokončili trůní sál. Obzvlášť ten potřeboval hodně úprav. Rozhodně už to nemůže být hrad se čtyřmi trůny." řekl trochu záhadně Edmund. Dívky se po sobě nechápavě podívaly a pak pohledy obrátily zpět k chlapci. "Až se najíme, tak vás tam vezmeme." usmál se na ně.
Lucy pozorovala Eda s Eliz, jak si celou večeři vyměňovali letmé šibalské pohledy. "Jak to ta Eli dělá, že má pořád tak dobrou náladu?" ptala se sama sebe v duchu.
Všimla si, že i Caspian po ní občas koutkem oka mrkne, ale ona se jen usmála a soustředila svůj pohled na talíř před sebou.
Když dojedli, zvedli se a vydali se směrem k trůnímu sálu. Prošli obrovským otvorem, kde budou v budoucnu velké dřevěné dveře a před nimi se otevřel ohromný prostor. Po stranách stály vysoké majestátné sloupy podpírající celou místnost. Dívky ohromeně procházely sálem a chlapci v těsném závěsu. Zastavily se až před vyvýšeným místem, kde se hrdě tyčily trůny. Bylo jich celkem sedm a tvořily jemný půlkruh.
Edmund došel k nejvzdálenějšímu z nich, který stál vlastně jakoby v čele. "Tohle je trůn Petra. Po jeho levici z vašeho pohledu je můj, ten vedle něj bude v budoucnu tvůj, Elizabeth a ještě vedle tebe je Lucinky." ukázal na tři trůny.
"A na druhé straně je můj trůn, vedle něj tvůj, Lucy a vedle tebe ještě Zuzčin." pokračoval Caspian. Načež se oba chlapci posadily a dívky je okouzleně následovaly. Nic tak krásného už dlouho neviděly. Stále se rozhlížely kolem sebe, ani jedna nebyla schopna slova. Tu kouzelnou atmosféru ještě zesilovalo právě zapadající slunce, jehož zlatavá zář zalila celý sál.
Lucy se na chvíli podívala na zapadající slunce a když obrátila svůj pohled na protější trůny, Eliz s Edem už tam nebyli. Rozhlédla se a všimla si, že stojí opodál, sledovali obzor a povídali si. Pohlédla na Caspiana sedícího vedle ní a zpozorovala, že na ni upírá pohled svých tmavých očí. "Už jsi v pořádku?" zaslechla jeho sametový hlas. "Teď už ano." přikývla. "Jen jsem se potřebovala vypovídat."
"To jsem rád." usmál se na ni.
"Pojď, měli bychom je nechat o samotě." kývla směrem k dvojici.
"Mám takový dojem, že ti dva vidí jenom růžově." pousmál se Caspian. Lucy od něj musela odvrátit pohled, aby jí nebylo vidět do tváře. "Tak to jsme na tom podobně." řekla si v duchu. Zvedla se a otočila na mladíka s tázavým pohledem.
"No jo, vždyť už jdu." řekl a usmál se dívčině grimase. Šli směrem ke stanům a oba mlčeli. Nakonec to byl on, kdo ticho prolomil: "Každé ráno si chodíme s Edem zaplavat … nechtěla bys jít zítra s námi?"
Lucy chvíli váhala, ale nakonec souhlasila: "Ráda půjdu."
"Počkám na tebe před stanem." mrkl na ni. Zrovna dorazili na místo, když slunce zapadlo a okolí se zahalilo do šera. "Tak dobrou noc." otočil se k dívce.
"Dobrou." usmála se na něj. On chtěl ještě něco říct nebo spíše udělat, ale ona zmizela ve stanu tak rychle, že vůbec nestačil zareagovat. Trochu zklamaně se obrátil a vlezl do toho svého.
Lucy klesla na své lůžko. V hlavě teď měla až příliš mnoho myšlenek.
O několik minut později vešla do stanu usmívající se Elizabeth a sedla si na postel. "Kam jste se tak najednou vypařili?" pohlédla na kamarádku a vesele na ni zamrkala.
"Nechtěli jsme vás rušit." vrátila jí šibalský pohled a obě dívky se naráz rozesmály.
"A kam jste vlastně šli?" vyzvídala po chvíli. "Měla bych snad o něčem vědět?"
"Ne." zavrtěla hlavou.
"Vážně?" nedala se jen tak Eliz.
"Neboj, byla bys první, kdo by to věděl!"
"Škoda … Jo, ráno si zase půjdu zaplavat. Nechceš jít taky?"
Lucy se znovu rozesmála: "To samý mi zrovna před chvílí navrhoval Caspian. Tak to vypadá, že nakonec půjdeme všichni čtyři."
"Super!" nadšeně zvolala Elizabeth.
"Ale ne, že mi někam uplaveš!" zatvářila se naoko zděšeně.
"Neboj. Bude to legrace!" nato se obě opět rozesmály. Ještě chvíli si povídaly o krásném trůním sále a jejich budoucích trůnech a poté šly spát.
Krááásná kapitolka!!!!!! A tak realistická...Hned bych tam byla s nima!!!!:)