close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6. kapitola- Dvojí záchrana

4. února 2009 v 13:25 | Vaša Caspinka ala Ninka |  Lucy´s Fanfiction- Two Queens
Ďalšia kapitolka z Lucynej úžasnej poviedky:)
Je toška dlhšia, ale ozaj napínavá...
Enjoy
KAPITOLA 6
Dvojí záchrana

Když dorazili na konec lesa nedaleko hradu, byla už skoro půlnoc. Všichni sesedli z koní a začali se přiřazovat ke gryfům.Lucy zrovna uvazovala svého koně, když k ní přišel Caspian, aby uvázal Destiéra.
"Můžeme?" zeptal se a přistoupil k ní.
"Myslím, že ano." odpověděla s lehkým úsměvem a otočila se k odchodu.
"Lucy!" řekl a ona se otočila.
"Ano?"

"Hodně štěstí." Řekl potichu Caspian a naklonil se k ní. Lucy na okamžik ucítila na čele jeho rty. Překvapeně zvedla oči a setkala se s jeho klidným pohledem. Trochu se začervenala a zamumlala: "Díky! Tobě taky hodně štěstí."
Poté se oba postavili ke svým gryfům. Edmund se tázavě podíval na Caspiana a ten přikývl.
"Tak jdeme na to." pronesl Ed a jen co to dořekl, ho jeho gryf popadl a vznesl se s ním směrem k
obloze. Během chvilky už byli všichni ve vzduchu, kromě Lucy. Ta měla vyletět až později, na jejich znamení. Stála na okraji lesa vedle posledního z gryfů a sledovala jak se ostatní zmenšují. Doufala, že tahle záchranná akce dopadne dobře. V myšlenkách se ale stále vracela k okamžiku, kdy jí Caspian přál štěstí.
Všichni se blížili k hradu v čele s oběma králi. Když byli přímo nad hradem, Edmund kývl na Caspiana a v té chvíli se všichni gryfové spustili střemhlav k hradbám. Během několika vteřin se všichni snesli na hradby, úplně na opačném konci hradu, než měla za okamžik přistát Lucy. Gryfové je pustili a hned se zase vznesli do vzduchu. Malá armáda se pustila do překvapených stráží, které se v první chvíli ani nezmohly na odpor. V době, kdy se konečně vzpamatovaly, už byla polovina hradeb pod kontrolou narnianů. Boj pokračoval, ale stráží bylo po málu a tak už hradby byly zcela v jejich moci.
Caspian se s kuší v ruce postavil přímo proti oknu do královské ložnice, kde bez pochyby spal Hadrián. Edmund k němu přistoupil a zapálil mu šíp. On namířil kuší proti oknu a vzpomněl si, co mu říkala Lucy. Snažil se pevně soustředit na šíp a jeho cíl. Zmáčkl spoušť a jeho šíp přesně proletěl závěsem v okně, který se vzňal a začal hořet.
Oddechl si a byl rád, že se trefil. Kdyby ne, zase by jejich plán selhal. Jak předpokládali, během malé chvíle se po celém hradě rozezněl zvuk zvonu, vyzvánějícího na poplach.
Oba králové teď stáli přesně na tomtéž místě, co Edmund minule, když dával povel armádě. Teď opět doběhl k cimbuří, vytáhl baterku a třikrát s ní zablikal - znamení Lucy, že může vyrazit. Baterku si poté připl k opasku a spolu s ostatními vyčkával na příchod vojáků. Netrvalo to ani příliš dlouho, za chvíli se na ně hrnuly kupy ozbrojených stráží. Na hradbách se rozpoutal zuřivý boj.
Jakmile Lucy zahlédla Edmundův signál, její gryf ji chytil do silných drápů, okamžitě se vznesl a rychle letěl k hradu. Přeletěli nad bojujícími postavami a přistáli na opačné straně hradu. Ještě za letu sestřelila vojáka, který tam měl hlídku. Co nejrychleji se teď rozběhla cestou, kterou jí popsal Caspian. Hradem procházela celkem snadno, až na několik málo stráží, kterým se úspěšně vyhla, nikoho nepotkala.
Když doběhla ke dveřím vedoucím do vězení, na chviličku se zastavila a pozorně poslouchala. Když se zevnitř nic neozvalo, otevřela dveře a vešla dovnitř. Dole pod schody stálo pět vojáků. Lucy potichu napla luk a dva z vojáků padli na zem s šípy zaraženými v těle. Zbývající tři se prudce otočili, ale než se stačili vzpamatovat, další dva už leželi na zemi. Poslední se na ni vrhl s vytaseným mečem. Lucy se mu vyhla a zezadu ho bodla šípem. Seběhla ze schodů dolů k celám. Ale byly prázdné. Prošla je všechny ještě jednou, ale Elizabeth nikde nenašla. Otočila se, ale neudělala ani dva kroky zpět ke dveřím, když si všimla, že se k vězení žene asi dvacet stráží. "Byla to past!" zašeptala si pro sebe a v duchu si nadávala,že si nedávala větší pozor. Bylo jí jasné, že proti takové přesile nemá šanci. Odepla si tedy roh, za který byla v ten moment velice vděčná, a zatroubila na něj. Věděla, že tím nejspíš přiláká i další stráže, ale už teď jich bylo moc a ona neměla na výběr.
Caspian zrovna probodl jednoho telmarčana, když se hradem rozezněl zvuk Zuzanina rohu. Zděšeně se otočil na Edmunda a ten mu jeho pohled opětoval.
"Lucy!" křikl směrem k Edovi a rozeběhl se směrem k vězení.
Edmund přeletěl pohledem bojiště, zatím na tom byli lépe než telmarčani. Odrazil útok jednoho vojáka a při tom něco upoutalo jeho pozornost. Na vedlejší věži, úplně na vrcholu, stálo asi pět vojáků, kteří mezi sebou někoho drželi. V tom někom okamžitě poznal Elizabeth. Tím se to vysvětlovalo. Lucy musela padnout do pasti. Hnala se do vězení a tam jí odřízli cestu. A Eliz mezitím vyvlekli nahoru na věž, aby ji… "To ne!" zamumlal a sledoval, jak se ji vojáci snaží vystrčit na hradby a ona se zoufale brání. "Chtějí ji shodit dolů." blesklo mu hlavou a okamžitě se rozběhl ke dveřím vedoucím do vedlejší věže. Vojáky, kteří se mu postavili do cesty odrážel, aniž by zjišťoval, na čí jsou straně. Konečně se dostal ke dveřím, které prudce rozrazil a začal vybíhat schody, které bral po dvou. Doufal, že nepřijde pozdě… Do smrti by si vyčítal, že tomu nezabránil a nejen kvůli tomu, že k Elizabeth cítil víc, než k jiným dívkám.
Konečně doběhl na vrchol a tak kopl do dveří. Uviděl pět vojáků, tři z nich se snažili Eliz shodit dolů, dva stáli opodál. Edmund se nejprve vrhl na ty dva, které po prudké výměně ran probodl. Otočil se na zbývající tři právě včas. Elizabeth stála už je na úplném okraji hradeb a měla nepopsatelný výraz ve tváři. Na nic nečekal, okamžitě přiskočil k vojákům a několika ranami je srazil k zemi. Nestaral se, jestli ještě žijí nebo ne.. Přistoupil k dívce a pomohl jí z hradeb. Když oba stáli na pevné půdě, pevně si ji k sobě přitiskl. Věděl, že se potřebuje uklidnit, muselo to pro ni být hrozné. Vždyť se celá třásla. Ona ho také objala.
"Díky." řekla roztřeseným hlasem a vděčně se mu podívala do očí. Odrážel se v nich měsíční svit a jejich pohled byl jasný a klidný. Cítila, jak se její dech zklidňuje a jak do ní proudí bezpečí a jistota. S ním se prostě nedokázala bát.
"Nemáš zač." řekl něžně a usmál se na ni. V té chvíli, jakoby existovali jen oni dva. Nevnímali řinkot zbraní, výkřiky bojujících ani nic jiného z probíhající bitvy, ta, jakoby snad ani nebyla.
Stále si hleděli do očí. Eliz se utápěla v Edmundových hnědých očích a on pozoroval jiskřičky, které v nich měla ona. Právě to jiskření jejích zelenomodrých očí miloval.
Elizabeth ucítila jeho ruku na tváři. Cítila, jak jeho jemné prsty pomalu sjely až k její bradě. V příští chvíli si ji přitáhl k sobě, jednu ruku držíc jí stále na tváři, sklonil se a … políbil ji.
V její hlavě, jakoby vybuchla bomba. Byl to tak nádherný a příjemný pocit, že to nemohla ani popsat. Ještě před chvílí bojovala o život a teď tu stála s člověkem, který jí zachránil život. S člověkem, kterého miluje… I když si to nechtěla připustit, uvědomila si, že je to tak. Miluje Edmunda. Žádný z chlapců z jejího světa se mu nemohl vyrovnat, on byl prostě jedinečný.
Připadalo jí to jako věčnost, než se od sebe odtáhli. Malou chvíli oba mlčeli. První kdo promluvil, byl Edmund: "Měli bychom dát signál k ústupu."
"Slyšela jsem zvuk rohu. Co se stalo?" Vzpomněla si Elizabeth.
"To Lucy volala o pomoc, Caspian se za ní vydal." objasnil "Ale nic jiného nevím."
"Něco zkusím." pousmála se. Chtěla to vyzkoušet už dávno, ale vždy si řekla, že na to není ta pravá chvíle, tak ale teď nastala. Levou rukou se stále držela Edmunda, ale druhou uchopila svůj přívěšek. Zavřela oči a snažila se co nejvíc soustředit svou mysl na Lucy. Najednou se jí před očima začaly míhat obrázky.
Ed ji pozoroval zkoumavým pohledem. Po chvíli otevřela oči a s obavami v hlase řekla: "Lucy je zraněná, musíme ji odtamtud hned dostat!"
On ji pustil, vytáhl baterku a začal s ní blikat k obloze, na které se začali objevovat gryfové. Čtyři z nich se snesli přímo k nim. Oba k nim přistoupili a vylezli na dva z nich.
"Letíme za Lucy a Caspianem. Rychle!" přikázal Edmund a gryfové se vznesli. Z jejich hřbetů viděli, jak ostatní gryfové odnáší vojáky pryč. Oni však obletěli hrad a zamířili k hradbám nad vězením.
Lucy si připla roh k brnění a seběhla na konec schodiště, kde byl před mřížemi malý plácek. Postavila se čelem ke dveřím, levou rukou uchopila luk a pravou do něj zasadila šíp.
Slyšela dunící kroky, zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Pozvedla luk, napla tětivu a zamířila na dveře. Jen co se připravila, do dveří vtrhli vojáci. První dva padli, než stačili udělat dva kroky dál. Další tři je za chvíli následovali. Vojáky to trochu zdrželo, přesto po chvíli Lucy přestávala stíhat vytahovat šípy tak rychle, jak se vojáci hrnuli do dveří. Pomalu, ale jistě se k ní přibližovali. Po chvíli se kolem ní utvořil jakýsi půlkruh a ona začínala používat luku jako meče a odrážela jím útoky. Věděla ale, že to takhle moc dlouho nevydrží, telmaríni začínali mít výraznou převahu a ona už začínala být unavená. K její smůle se v té chvíli ve dveřích objevil voják s kuší. Lucy neměla kam uhnout a vlastně si ho ani nevšimla, protože ji plně zaměstnávali ti okolo ní. Telmarín na ni zamířil a zmáčkl spoušť. Šíp vyletěl a zabodl se jí do levého nadloktí. Lucy vykřikla, upustila luk a pravou rukou se chytla za levou. Šíp zůstal v ráně, takže jí teď trčel z ruky.
Nejbližší voják se už napřahoval ke smrtelné ráně, když v tom vtrhl do místnosti Caspian. Všechno se událo tak rychle, že se telmarínští vojáci prakticky ani nestačili bránit. Mladý král s nimi byl hned hotový. Poté, co vytáhl svůj meč z posledního z nich, se otočil na Lucy, která seděla na kamenné podlaze a zády se opírala o stěnu. Měla zavřené oči. Ruka ji příšerně bolela a to nemluvila o tom, že už byla pěkně unavená.
Caspian k ní přiběhl, klekl si a uchopil její levou ruku, aby si prohlédl zranění. Věděl co musí udělat. "Tohle bude asi trochu bolet." upozornil dívku. Ta přikývla a pevně sevřela rty. Uchopil šíp a ulomil mu hrot. Poté, i když věděl, jak to bude Lucy bolet, prudce šípem škubl směrem nahoru. Ona bolestně vykřikla, šíp byl venku. Caspian sebou při jejím výkřiku bolestivě trhl, ten výkřik ho zranil pomalu víc, než ji samotný šíp. Znovu se zadíval na ránu. Nevypadala vůbec dobře, byl to sice čistý průstřel, ale šíp zasáhl tepnu. Krev teď Lucy stékala po ruce a z jejích prstů odkapávala na kamennou podlahu. Caspian cítil její krev na svých rukou a přál si, aby byl místo ní zraněný on. Utrhl ze své košile pruh látky a opatrně ránu obvázal. Doufal, že nevykrvácí.
"Musíme se dostat na hradby." promluvil klidně, v duchu byl ale pěkně nervózní.
"Dobře." odpověděla vyčerpaně.
Caspian jí podal ruku a podepřel ji, byla nepříjemně zesláblá. Oba se vydali směrem k hradbám. Caspian ji po celou cestu podpíral a zoufale pozoroval, jak jeho provizorní obvaz prosakuje rudou krví a jak Lucy čím dál tím víc bledne. A on s tím nemohl nic dělat.
Konečně vyšli na hradby, když vtom se proti nim rozběhl jeden telmarínský voják, který přežil útok. "Počkej tady." řekl jí, vytáhl meč a rozběhl se proti nepříteli. Jakmile ji pustil, zavrávorala a musela se opřít o hradby, aby nespadla. "Jako bych mohla vůbec někam jít." ušklíbla se v duchu.
Soupeře dělilo pouhých deset metrů. Caspian už se napřahoval k ráně, když v tom se nad vojákem objevil stříbrný meč, který ho sekl do krku a on se skácel k zemi. Mladík se udiveně podíval nahoru a tam uviděl Elizabeth nataženou přes hřbet gryfa, jak se na něj usmívá. Svůj meč držela pevně v ruce. Vedle ní letěl ještě Edmund a další dva gryfové.
"Díky." zavolal "Přišli jste jako na zavolanou!" Všichni přistáli blízko něj. Eliz seskočila na zem a běžela za Lucy.
"Eli! Díky bohu, jsi v pořádku!" řekla slabým hlasem, když k ní kamarádka přiběhla.
"Já ano, zato ty vypadáš nějak pošramoceně." usmála se nepatrně. "Tak pojď, musíme rychle odtud." pomohla Lucy dojít k jednomu z gryfů a za pomoci chlapců ji na něj vysadili. Elizabeth se pochybovačně zadívala na kamarádku, která se na gryfovi sotva držela. Otočila se na Caspiana a věcně prohlásila: "Myslím, že bys měl letět s ní, pochybuju, že se tam udrží. Ztratila příliš mnoho krve."
Ten jen pohlédl na bledou Lucy, která mírně kývla. "Dobrá." souhlasil. " Jen doufám, že nás uneseš oba." obrátil se na létající stvoření.
"Buďte bez starosti výsosti." upokojil ho gryf. Vyškrábal se tedy opatrně za ní, levou rukou ji chytil okolo pasu a pravou se drželo gryfa. Elizabeth s Edem už byli také připraveni.
"Tak letíme!" vykřikl Edmund, když se hradem znovu rozlehl zvon poplachu. Všichni se vznesli a letěli do temné luny před sebou.
"Leťte do tábora, já už se postarám o armádu." křikl Ed k Eliz. Ta přikývla a přeletěla blíž ke Caspianovi, aby mu vzkaz vyřídila.
Během deseti minut už viděli tábor. "Díky bohu!" řekla si pro sebe Elizabeth a pohlédla na Lucy, která měla zavřené oči, hlavu opřenou o Caspiana a byla snad bělejší než bílá. Najednou zaslechla, jak na ni mladý král volá: "To je přece Lucka. Podívej, támhle dole, to je Lucka!" podívala se dolů a opravdu, na kraji tábora tam stála malá postava a hleděla směrem k nim. Okamžitě v ní poznala královnu Lucii.
"Jen doufám, že má ten elixír, jinak…" nedokončila a zadívala se na mladíka, který její vystrašený pohled opětoval. V tu chvíli gryfové dosedli na zem a královna se k nim rozeběhla.
Caspian pomalu slezl na zem a vzal Lucy do náručí. "Lucko, opravdu rád tě vidím! Musíš nám pomoct!" zvolal a opatrně položil dívku do trávy. Lucinka si od opasku odepla lahvičku s elixírem, odzátkovala ji a kápla jednu kapku Lucy do úst. Všichni napjatě čekali. Ona po chvíli otevřela oči a posadila se. Vypadala už docela v pořádku. Když si odkryla kus provizorního obvazu, po ráně nebylo ani památky. Opatrně se postavila a otočila se na královnu: "Děkuji výsosti."
"Nemáš zač!" usmála se "A jsem Lucie Pevensiová, ale všichni mi říkají Lucinka."
"Moc mě těší Lucinko, já jsem Lucy."
"Přišla jsi v pravý čas." objal se s Luckou Caspian.
"To víš, já si to umím vždycky dobře načasovat. Jakmile se k nám doneslo, co se tu děje, vyrazili jsme sem. Ale budu se tam muset vrátit. Ty musíš být Elizabeth." otočila se na druhou dívku.
"To jsem, těší mě. Edmund nám o tobě hodně vyprávěl."
"No jo…kde vlastně je?" jakmile to dořekla, zezadu se ozval výkřik: "Lucko!" Edmund seskočil ze svého koně a rozběhl se k sestře, která mu také vyšla vstříc: "Tady jsi! Ráda tě zase vidím." sourozenci se objali.
"Musíš mi říct, jak to šlo v Archenlandu."
"Neboj, všechno ti budu vyprávět, ale ty mi taky musíš pár věcí objasnit." ušklíbla se a rozešla se společně s bratrem do tábora. Ten se ještě otočil a střelil po Eliz veselý pohled a ona mu ho opětovala. Lucy je celou dobu zvědavě pozorovala, a když se na ni kamarádka podívala, zeptala se: "Co se tu děje o čem nevím?"
"To bude na dýl. Ve stanu ti všechno povím. Tak pojď." pousmála se.
"Ještě chvíli. Jdi napřed, já tě doženu." a podívala se na Caspiana.
Elizabeth pochopila a v duchu se usmála. "Jasně rozumím. Tak za chvíli." mrkla ještě na ni a odešla ke svému stanu.
Lucy se obrátila ke Caspianovi, který právě odstrojoval Destiéra. Přišla k němu a pohladila černého hřebce po hebké srsti. "Díky že jsi přišel, jinak bych už asi byla mrtvá." řekla tiše.
"Nemáš zač." uslyšela jeho hlas za sebou. Otočila se a jejich pohledy se střetly. Okamžitě se propadla do temnoty jeho pohledu. Jak ty oči milovala.
"Ale mám." usmála se nepatrně a položila mu ruku na rameno, a když odcházela, přejela mu po ruce až k lokti. Po několika krocích ucítila jeho pohled v zádech. Neotočila se, ale usmála se pro sebe.
Když došla do stanu, Elizabeth už ležela spokojeně rozvalená na své posteli a pojídala večeři. Ona se také posadila na své lůžko a nedočkavě pohlédla na druhou dívku: "Tak povídej, co s tebou celou tu dobu bylo?"
Eliz odložila tác s večeří a začala: "No, jak jsem se šla onehdy v noci projít, tak jsem vyslechla rozhovor několika telmarínů patřících k Hadriánovi. Chtěla jsem jim to pořádně vytmavit, ale než jsem stačila vytáhnout meč, jeden z nich mě praštil do hlavy. Probrala jsem se, až když se Hadrián rozhodl obsadit Caspianův hrad. Musím říct, že to nebylo nic příjemnýho. Když mě probudila sprška ledové vody." obě dívky se rozesmály "Pak mě posadili na koně a jeli jsme k hradu. Musím říct, že jakkoli miluju jízdu na koni, tohle bylo peklo. Hlava mi po té ráně pěkně třeštila a to nemluvím o tom, že mě svázali tak pevně, až se mi provazy při sebemenším pohnutí zařezávaly do rukou. Když jsme k ránu dojeli k hradu, měla jsem ruce rozedřené do krve. Hadriána dovnitř pustili úplně v pohodě. Byl to přece přítel krále." ušklíbla se "No a celej zbytek dne jsem strávila v nějaký zatuchlý cele. Bylo to fakt moc fajn." dokončila ironicky.
"Jak to, že jsi tam pak nebyla?"
"První co Hadrián udělal, když jste zaútočili, dokonce ještě dřív, než vůbec spustil poplach, bylo to, že mě nechal odvést z cely pryč a na vás tam nastražil past."
"Jo, do který jsem se samozřejmě chytila." zabručela Lucy. "Ale kde jsi pak byla? Kam tě odvedli?"
"Odtáhli mě na jednu věž a chtěli mě shodit dolů. A málem se jim to i povedlo, už jsem stála na úplném okraji, když přiběhl Edmund, zachránil mě a…" Elizabeth se odmlčela a začervenala se.
"No tak povídej, na tohle jsem nejvíc zvědavá." šibalsky na ni mrkla. Ona se jen ušklíbla a všechno jí vylíčila. Tohohle tématu se držely ještě dlouho potom. Obě usnuly až kolem třetí hodiny ráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cathy --->Tvoje SB♥ Cathy --->Tvoje SB♥ | Web | 4. února 2009 v 16:23 | Reagovat

Nádherný!!!!!!!!Skvělý!!!!:) DAlší super kapitola...Jen tak dál!!:)

2 Luciferka Luciferka | Web | 4. února 2009 v 17:59 | Reagovat

Krásná kapitola!!A máš u mě diplomek za bleskovku, tak děkuji, že jsi se jí zúčastnila! =)

3 Miss.*Gee*-Tvoje Sbééčko♥Které tě má Lawuje♥I když se eště moc neznáme♥ Miss.*Gee*-Tvoje Sbééčko♥Které tě má Lawuje♥I když se eště moc neznáme♥ | Web | 4. února 2009 v 19:58 | Reagovat

ůchvatnýýý!:) Už sem nedočkavá na dalšíí...

4 lily-zuszka→tvoje SBé lily-zuszka→tvoje SBé | Web | 4. února 2009 v 20:28 | Reagovat

Ahoj SB moc s eomlouvám..ale momentálěn nestíhgám:(

5 Aďka :) Aďka :) | Web | 5. února 2009 v 13:54 | Reagovat

Celkom ma ten začiatok zaujal..asi si to prečítam od prvej časti...a Ninka strašne si cením, že chceš zostať mojim SB aj keď som taká aká som :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama