KAPITOLA 5
Co Lucy našla na okraji tábora
•
Toho rána se Lucy probudila velmi brzy, ani slunce ještě nevyšlo. Nejdřív nevěděla co ji vzbudilo, chvíli přemýšlela a pak si to uvědomila, ten zvláštní nepříjemný pocit kolem žaludku. Převalila se na druhý bok, aby se podívala, jestli Eliz ještě spí, ale jediné co viděla, bylo prázdné lůžko. Nepříjemný pocit se prohloubil a přidal se k němu ještě strach.
Co Lucy našla na okraji tábora
•
Toho rána se Lucy probudila velmi brzy, ani slunce ještě nevyšlo. Nejdřív nevěděla co ji vzbudilo, chvíli přemýšlela a pak si to uvědomila, ten zvláštní nepříjemný pocit kolem žaludku. Převalila se na druhý bok, aby se podívala, jestli Eliz ještě spí, ale jediné co viděla, bylo prázdné lůžko. Nepříjemný pocit se prohloubil a přidal se k němu ještě strach.
Lucy okamžitě vyskočila a rozhlížela se po stanu: "Eli?!" ale Elizabeth nikde nebyla. Tak popadla svůj plášť, toulec s lukem a šípy a vyběhla ze stanu. Prošla celý tábor, ale její kamarádka nikde. "Určitě jen nemohla dospat a šla se podívat na východ slunce." snažila se uklidnit sama sebe, ale nervozita a strach jako by tím jen rostly. Zastavila se na samém konci. Byla tam podupaná tráva, jakoby tam ještě před nedávnem stál stan. Už chtěla odejít, když si všimla, jak se v trávě něco zatřpytilo. Přišla blíž a sehla se k oné věci. V pošlapané trávě se leskla, v záři právě vycházejícího slunce, Elizabethina modrá spona do vlasů.
"Pane bože!" vydechla zděšeně. Postavila se a sponu prudce sevřela v ruce. To přece nemohlo být možné…
Už na nic nečekala a rozběhla se ke stanu Caspiana a Edmunda. Aniž by si uvědomila co dělá, vtrhla dovnitř tak prudce, až stan málem strhla.
"Vstávejte! No tak vstávejte!" křikla na dva spící mladíky a začala je probouzet.
"Co se…děje?" zamžoural ospale Caspian. Ne, že by se mu nelíbilo, že ho budí zrovna ona, ale bylo ještě brzo a on toho moc nenaspal. Lucy, jakoby nevzala otázku na vědomí, se právě pokoušela vzbudit Edmunda, který jejím útokům zatím statečně odolával. "Lucy, co se stalo?" zkusil to tedy podruhé.
"Elizabeth,…myslím, že ji někdo unesl!" řekla nešťastně.
"Cože?" vyhrkl Ed a vyhrabal se z přikrývky. Jakmile uslyšel její větu, byl dokonale vzhůru.
"Eli zmizela, tohle jsem našla na kraji tábora. Určitě se jí něco stalo." vychrlila zoufale.
"Určitě se šla jen tak projít." snažil se ji uklidnit Caspian.
"To opravdu šla, ale už včera večer. Od té doby jsem ji neviděla. A pak jsem na kraji tábora našla místo kde to vypadalo, jakoby tam ještě včera stál stan a našla jsem tam i tu sponu."
"Kde jsi ji našla?" zeptal se Caspian. Lucy jim jen pokynula a oba je vedla ke konci tábora. Mladý král se ještě po cestě vyptával na podrobnosti, zato Edmund byl nezvykle zamlklý. Když došli až na místo, oba chlapci si ho pořádně prohlédli a nakonec se na sebe všichni tři otočili.
"To není dobrý." zamumlal Caspian. "Jsem si jistý, že tu ještě včera stál stan. Pravděpodobně to byli vojáci od Hadriána a Elizabeth na ně narazila…"
"Co budeme dělat?" zoufala si Lucy.
"Měli bychom najít ten jejich tábor." promluvil poprvé Edmund. "Musíme vědět, jak moc jsou početní. A navíc, jestli ji drží někde na kraji tábora, mohli bychom ji odtamtud dostat. Vím to z vlastní zkušenosti."
"Máš pravdu." souhlasil Caspian. "Přesun na hrad musíme trochu odložit. Ede, dojdi pro malou skupinku vojáků. Já někoho pošlu na hrad, aby jim dal zprávu, co se děje."
"Já přivedu koně a počkám na vás pod táborem." zapojila se Lucy.
"Dobrá, sejdeme se tam za deset minut." ukončil rozhovor Edmund a všichni se rozešli.
Po deseti minutách už všichni stáli pod táborem, kde na ně už čekali osedlaní koně. Ed přivedl asi osm vojáků, kterým mohl věřit, dál pět faunů a pět kentaurů. Letěli s nimi i dva gryfové.
"Jsme všichni?" zeptala se Lucy a po přikývnutí všech podala chlapcům otěže.
"Tak jedem." dal povel Caspian, všichni se vyhoupli do sedel a tryskem se vydali do lesů, poblíž Kamenného stolu.
"Tady jsme potkali Santu." zastavil Edmund na známém místě. "Říkal, že odsud je to asi půl hodiny. Měli bychom to vzít obloukem." znovu pobídli koně a obloukem se blížili k místu, kde tušili Hadriánův tábor.
Po třičtvrtě hodině cesty se kousek od nich otevřela malá planina, jako stvořená pro táboření. Všichni potichu zastavili a pozorně se rozhlíželi.
"Támhle jistě stál tábor." promluvil Glenstorm, velitel kentaurů a ukázal na planinu.
"Máš pravdu, ale nikde není ani živáčka." zamumlal Caspian. "Není to past?" otočil se na ostatní. Lucy měla v očích obavy, Edmund vypadal rozrušeně a zbytek jen bezradně krčil rameny. Nakonec dal tedy povel k jízdě a všichni vjeli doprostřed planiny. Podle stop, které byly všude, se dalo vyčíst, že jich bylo opravdu hodně. Rozhodně víc, než kdokoli odhadoval.
"Nechápu, kam se mohla taková armáda najednou podít." divila se Lucy.
"Měli bychom se alespoň dojet podívat ke Kamennému stolu, jestli náhodou nejsou tam." navrhl Caspian.
"Dobrý nápad, ale pochybuju, že by byli tak hloupí. To místo řece známe jak svoje boty." zabručel Edmund.
"Za pokus nic nedáme, alespoň se přesvědčíme." odporovala s nadějí v hlase Lucy. Rozjeli se tedy ke Kamennému stolu a asi dvě stě metrů před ním, na kraji lesa, se zastavili.
"Doletím se tam podívat. Když dovolíte, vaše veličenstvo." promluvil jeden z gryfů.
"Výborný nápad. Počkáme tady." prohodil Ed.
Gryf tedy vzlétl a chvíli kroužil nad jejich někdejším táborem, načež zamířil zpět ke skupině.
"Je mi líto výsosti, ale není tam ani noha."
"Myslel jsem si to." zašeptal Edmund.
"Je to moje vina, neměla jsem jí nikdy dovolit, aby šla." začala se obviňovat Lucy.
"Nemohla jsi vědět co se stane." uklidňoval ji Caspian.
"Ale co teď?" zajímala se dál.
"Měli bychom se vrátit na můj hrad, tam vymyslíme, co dál. Tak pojďte." rozhodl Caspian a všichni pobídli koně a odjížděli.
Asi po hodině cesty spatřili, jak někdo uhání přímo k nim.
"To je přece…" zarazil se Caspian. "Ale co tu dělá? Má být na hradě." zmateně pohlédl na Lucy a ta mu pohled oplatila. V jezdci poznali telmarínského vojáka, který byl vyslán se zprávami na hrad.
"Vaše veličenstvo." pozdravil udýchaný voják, když dojel ke skupině.
"Co tu děláš? Stalo se něco?" vyzvídal okamžitě mladý král.
"Když jsem dojel ke hradu, už byl obsazený Hadriánem a jeho armádou. Jel jsem rovnou za vámi, abych vám to oznámil." vysvětloval voják.
"Dobrá, díky."
"Musíme se rychle vrátit na Cair Paravel. Nějak se nám to začíná komplikovat." povzdechl si Ed, pobídl koně a vyjel směrem, kterým přijeli. Ostatní ho beze slova následovali.
Když dojeli do tábora, všem v rychlosti vysvětlili co se stalo a rozdělili příkazy. Poté se hlavní velitelé sešli před stanem králů, aby se dohodli co dál.
"Musíme odtamtud Elizabeth nějak dostat!" vyhrkla Lucy hned, jak se všichni sešli.
"Nemůžeme jen tak zaútočit na hrad. Minule, když jsme se ho pokoušeli dobýt, jsme ztratili polovinu armády." namítl Caspian.
"To jste ho ovšem dobývali." ušklíbla se.
"Co tedy navrhujete veličenstvo?" zeptal se udatný velitel myšáků Rípčíp.
"Nepotřebujeme hrad dobýt, to je stejně nemožné. Stačilo by jen na nějakou dobu upoutat jejich pozornost a mezitím by někdo našel Elizabeth a všichni bychom pak ustoupili." obeznámila je se svým plánem.
"To by mohlo vyjít. Ale přeci jen je to dost riskantní." váhal Edmund.
"Když ji půjdu najít, zaměstnáte je?" otočila se na ostatní velitele.
"Dokud nedáte povel k ústupu." slíbil jeden z faunů.
"Dobrá tedy, musíme to ale pořádně naplánovat." odsouhlasil plán Caspian, přesto, že se mu moc nelíbilo, že by měla jít zrovna ona.
Zbytek dne všichni strávili horečným plánováním a přípravami na nadcházející záchrannou akci.
Když se začalo stmívat, všichni už byli připraveni. Lucy zrovna stála uprostřed svého stanu, zapínala si brnění a snažila se zapamatovat si cestu k vězení, kterou jí Caspian popsal. Pohled jí padl na Elizabethinu prázdnou postel. "Já už tě dostanu ven!" zašeptala si sama pro sebe. Zrovna si upravovala svůj luk, když někdo vešel do stanu.
"Jsi připravená?" ozval se za ní Caspianův příjemný hlas, který ji vytrhl z myšlenek. Otočila se a zadívala se mu do očí.
"Snad ano. Proč jsi tu? Stalo se něco?"
"Ne, nestalo neboj…jen jsem chtěl…" a nato si od opasku odepl Zuzanin roh. "Chtěl jsem ti dát tohle." a podával ho Lucy.
"To si nemůžu vzít." odmítla ho rozpačitě.
"Jestli si ho nevezmeš, tak nikam nepůjdeš. Nenechám tě jít samotnou. Kdyby se něco stalo…nijak bychom to nemohli zjistit." řekl přesvědčivě a nesmlouvavě. Lucy se pousmála a vzala si od něj roh, který si připla k opasku.
"Díky Caspiane." poděkovala a vděčně se na něj podívala. On se na ni jen usmál tím svým neodolatelným úsměvem, při kterém se jí podlamovala kolena. Společně pak vyšli ze stanu a ještě kontrolovali, zda je vše v pořádku připravené.
Po chvíli dal Edmund rozkaz k odjezdu a všichni účastníci záchranné akce se vydali na cestu. Prakticky polovinu armády tvořili gryfové, jelikož se všichni shodli na tom, že se tam i zpět dostanou vzduchem, po minulé zkušenosti s pozemním útokem nechtěli nic riskovat.
"Pane bože!" vydechla zděšeně. Postavila se a sponu prudce sevřela v ruce. To přece nemohlo být možné…
Už na nic nečekala a rozběhla se ke stanu Caspiana a Edmunda. Aniž by si uvědomila co dělá, vtrhla dovnitř tak prudce, až stan málem strhla.
"Vstávejte! No tak vstávejte!" křikla na dva spící mladíky a začala je probouzet.
"Co se…děje?" zamžoural ospale Caspian. Ne, že by se mu nelíbilo, že ho budí zrovna ona, ale bylo ještě brzo a on toho moc nenaspal. Lucy, jakoby nevzala otázku na vědomí, se právě pokoušela vzbudit Edmunda, který jejím útokům zatím statečně odolával. "Lucy, co se stalo?" zkusil to tedy podruhé.
"Elizabeth,…myslím, že ji někdo unesl!" řekla nešťastně.
"Cože?" vyhrkl Ed a vyhrabal se z přikrývky. Jakmile uslyšel její větu, byl dokonale vzhůru.
"Eli zmizela, tohle jsem našla na kraji tábora. Určitě se jí něco stalo." vychrlila zoufale.
"Určitě se šla jen tak projít." snažil se ji uklidnit Caspian.
"To opravdu šla, ale už včera večer. Od té doby jsem ji neviděla. A pak jsem na kraji tábora našla místo kde to vypadalo, jakoby tam ještě včera stál stan a našla jsem tam i tu sponu."
"Kde jsi ji našla?" zeptal se Caspian. Lucy jim jen pokynula a oba je vedla ke konci tábora. Mladý král se ještě po cestě vyptával na podrobnosti, zato Edmund byl nezvykle zamlklý. Když došli až na místo, oba chlapci si ho pořádně prohlédli a nakonec se na sebe všichni tři otočili.
"To není dobrý." zamumlal Caspian. "Jsem si jistý, že tu ještě včera stál stan. Pravděpodobně to byli vojáci od Hadriána a Elizabeth na ně narazila…"
"Co budeme dělat?" zoufala si Lucy.
"Měli bychom najít ten jejich tábor." promluvil poprvé Edmund. "Musíme vědět, jak moc jsou početní. A navíc, jestli ji drží někde na kraji tábora, mohli bychom ji odtamtud dostat. Vím to z vlastní zkušenosti."
"Máš pravdu." souhlasil Caspian. "Přesun na hrad musíme trochu odložit. Ede, dojdi pro malou skupinku vojáků. Já někoho pošlu na hrad, aby jim dal zprávu, co se děje."
"Já přivedu koně a počkám na vás pod táborem." zapojila se Lucy.
"Dobrá, sejdeme se tam za deset minut." ukončil rozhovor Edmund a všichni se rozešli.
Po deseti minutách už všichni stáli pod táborem, kde na ně už čekali osedlaní koně. Ed přivedl asi osm vojáků, kterým mohl věřit, dál pět faunů a pět kentaurů. Letěli s nimi i dva gryfové.
"Jsme všichni?" zeptala se Lucy a po přikývnutí všech podala chlapcům otěže.
"Tak jedem." dal povel Caspian, všichni se vyhoupli do sedel a tryskem se vydali do lesů, poblíž Kamenného stolu.
"Tady jsme potkali Santu." zastavil Edmund na známém místě. "Říkal, že odsud je to asi půl hodiny. Měli bychom to vzít obloukem." znovu pobídli koně a obloukem se blížili k místu, kde tušili Hadriánův tábor.
Po třičtvrtě hodině cesty se kousek od nich otevřela malá planina, jako stvořená pro táboření. Všichni potichu zastavili a pozorně se rozhlíželi.
"Támhle jistě stál tábor." promluvil Glenstorm, velitel kentaurů a ukázal na planinu.
"Máš pravdu, ale nikde není ani živáčka." zamumlal Caspian. "Není to past?" otočil se na ostatní. Lucy měla v očích obavy, Edmund vypadal rozrušeně a zbytek jen bezradně krčil rameny. Nakonec dal tedy povel k jízdě a všichni vjeli doprostřed planiny. Podle stop, které byly všude, se dalo vyčíst, že jich bylo opravdu hodně. Rozhodně víc, než kdokoli odhadoval.
"Nechápu, kam se mohla taková armáda najednou podít." divila se Lucy.
"Měli bychom se alespoň dojet podívat ke Kamennému stolu, jestli náhodou nejsou tam." navrhl Caspian.
"Dobrý nápad, ale pochybuju, že by byli tak hloupí. To místo řece známe jak svoje boty." zabručel Edmund.
"Za pokus nic nedáme, alespoň se přesvědčíme." odporovala s nadějí v hlase Lucy. Rozjeli se tedy ke Kamennému stolu a asi dvě stě metrů před ním, na kraji lesa, se zastavili.
"Doletím se tam podívat. Když dovolíte, vaše veličenstvo." promluvil jeden z gryfů.
"Výborný nápad. Počkáme tady." prohodil Ed.
Gryf tedy vzlétl a chvíli kroužil nad jejich někdejším táborem, načež zamířil zpět ke skupině.
"Je mi líto výsosti, ale není tam ani noha."
"Myslel jsem si to." zašeptal Edmund.
"Je to moje vina, neměla jsem jí nikdy dovolit, aby šla." začala se obviňovat Lucy.
"Nemohla jsi vědět co se stane." uklidňoval ji Caspian.
"Ale co teď?" zajímala se dál.
"Měli bychom se vrátit na můj hrad, tam vymyslíme, co dál. Tak pojďte." rozhodl Caspian a všichni pobídli koně a odjížděli.
Asi po hodině cesty spatřili, jak někdo uhání přímo k nim.
"To je přece…" zarazil se Caspian. "Ale co tu dělá? Má být na hradě." zmateně pohlédl na Lucy a ta mu pohled oplatila. V jezdci poznali telmarínského vojáka, který byl vyslán se zprávami na hrad.
"Vaše veličenstvo." pozdravil udýchaný voják, když dojel ke skupině.
"Co tu děláš? Stalo se něco?" vyzvídal okamžitě mladý král.
"Když jsem dojel ke hradu, už byl obsazený Hadriánem a jeho armádou. Jel jsem rovnou za vámi, abych vám to oznámil." vysvětloval voják.
"Dobrá, díky."
"Musíme se rychle vrátit na Cair Paravel. Nějak se nám to začíná komplikovat." povzdechl si Ed, pobídl koně a vyjel směrem, kterým přijeli. Ostatní ho beze slova následovali.
Když dojeli do tábora, všem v rychlosti vysvětlili co se stalo a rozdělili příkazy. Poté se hlavní velitelé sešli před stanem králů, aby se dohodli co dál.
"Musíme odtamtud Elizabeth nějak dostat!" vyhrkla Lucy hned, jak se všichni sešli.
"Nemůžeme jen tak zaútočit na hrad. Minule, když jsme se ho pokoušeli dobýt, jsme ztratili polovinu armády." namítl Caspian.
"To jste ho ovšem dobývali." ušklíbla se.
"Co tedy navrhujete veličenstvo?" zeptal se udatný velitel myšáků Rípčíp.
"Nepotřebujeme hrad dobýt, to je stejně nemožné. Stačilo by jen na nějakou dobu upoutat jejich pozornost a mezitím by někdo našel Elizabeth a všichni bychom pak ustoupili." obeznámila je se svým plánem.
"To by mohlo vyjít. Ale přeci jen je to dost riskantní." váhal Edmund.
"Když ji půjdu najít, zaměstnáte je?" otočila se na ostatní velitele.
"Dokud nedáte povel k ústupu." slíbil jeden z faunů.
"Dobrá tedy, musíme to ale pořádně naplánovat." odsouhlasil plán Caspian, přesto, že se mu moc nelíbilo, že by měla jít zrovna ona.
Zbytek dne všichni strávili horečným plánováním a přípravami na nadcházející záchrannou akci.
Když se začalo stmívat, všichni už byli připraveni. Lucy zrovna stála uprostřed svého stanu, zapínala si brnění a snažila se zapamatovat si cestu k vězení, kterou jí Caspian popsal. Pohled jí padl na Elizabethinu prázdnou postel. "Já už tě dostanu ven!" zašeptala si sama pro sebe. Zrovna si upravovala svůj luk, když někdo vešel do stanu.
"Jsi připravená?" ozval se za ní Caspianův příjemný hlas, který ji vytrhl z myšlenek. Otočila se a zadívala se mu do očí.
"Snad ano. Proč jsi tu? Stalo se něco?"
"Ne, nestalo neboj…jen jsem chtěl…" a nato si od opasku odepl Zuzanin roh. "Chtěl jsem ti dát tohle." a podával ho Lucy.
"To si nemůžu vzít." odmítla ho rozpačitě.
"Jestli si ho nevezmeš, tak nikam nepůjdeš. Nenechám tě jít samotnou. Kdyby se něco stalo…nijak bychom to nemohli zjistit." řekl přesvědčivě a nesmlouvavě. Lucy se pousmála a vzala si od něj roh, který si připla k opasku.
"Díky Caspiane." poděkovala a vděčně se na něj podívala. On se na ni jen usmál tím svým neodolatelným úsměvem, při kterém se jí podlamovala kolena. Společně pak vyšli ze stanu a ještě kontrolovali, zda je vše v pořádku připravené.
Po chvíli dal Edmund rozkaz k odjezdu a všichni účastníci záchranné akce se vydali na cestu. Prakticky polovinu armády tvořili gryfové, jelikož se všichni shodli na tom, že se tam i zpět dostanou vzduchem, po minulé zkušenosti s pozemním útokem nechtěli nic riskovat.
To je super!!!!!!!!:) Moje nová narnijská povídka- droga xD xD Rychle pokračování!!!!!:))