
Kačce Čechové, za její skvělé střelené nápady
Janičce Boháčové, za střízlivost a trpělivost
Lence Babické, za podporu a částečnou korekturu
Nině Romančíkové, za skvělá hodnocení a inspiraci
Honzovi Honkovi, protože nebýt jeho, nečtete to v této krásné vazbě
Kryštofovi Barvínkovi, kterému jsme to slíbily
Davidovi Svobodovi, za jeho skvělý kokos
a všem ostatním, kteří se na tom, byť jen malinko, podíleli :)!
1. To, co nikdo nečekal
2. Čtveřice
3. Proroctví a špatné zprávy
4. Dva a dva
5. Co Lucy našla na okraji tábora
6. Dvojí záchrana
8. Nevítaná návštěva
9. Stavba pokročila
10. Bezstarostné chvíle
11. Ticho před bouří
12. Co chystá Hadrián
13. Za Narnii
14. Dvě královny
15. Velké oslavy
16. Vše musí jednou skončit
KAPITOLA 1
To, co nikdo nečekal
•
Byl večer a ospalou Prahou se jen tu a tam ozval zvuk motoru nebo zacinkání tramvaje. Všichni byli díky horkům, které už dlouhou dobu otravovaly život lidem v hlavním městě České Republiky, ospalí a líní.
Snad jedinou výjimkou byl dům na Praze 7. Z jeho posledního patra se z otevřených dveří terasy ozýval hlučný hovor a veselý smích. Obojí patřilo dvěma sedmnáctiletým dívkám, užívajícím si konečně prázdniny.
První ležela na pohovce v záplavě polštářů s motivy filmu Narnie. Dívka měla oválný opálený obličej a světle hnědé rovné vlasy sahající jí po lopatky. Své zelenošedé veselé oči upírala na druhou dívku, která seděla na druhé straně pohovky. Dívka měla taktéž oválný, ale ne již tak opálený obličej. Měla hnědé vlnité vlasy s červeným melírem, které jí spadaly až na ramena. Její zelenomodré oči s nádechem šedé jí pobaveně jiskřily.
"Jen si to představ, dostat se do Narnie za Caspianem a Edem, to by bylo přece super!" pravila právě první dívka.
"Tak to každopádně Lucy, bylo by to dokonalý!" odpověděla hned druhá.
"Hele Eli, už to začíná!" zavýskla Lucy a obě dívky zaměřily svůj pohled na velkou televizi, ve které právě začínal jejich nejoblíbenější film Letopisy Narnie: Princ Caspian.
"Za chvíli se tam už objeví…..na tý pláži." zašeptala Lucy.
"Já chci taky!" zajíkla se Elizabeth.
Obě fascinovaně hleděly na film. Právě když se Petr, Zuzka, Edmund a Lucinka chytli za ruce, Lucy z nějakého nevysvětlitelného důvodu chytla Elizabethinu ruku. Ta se na ní pobaveně podívala, ale ruku nevytrhla. Ve filmu se právě objevovala pláž.
Lucy najednou zvolala: "My chceme taky do Narnie!" Eliz jen přikývla.
V okamžiku, kdy Lucy dořekla svou prosbu se televize zachvěla. Dívky překvapeně vyskočily a sledovaly, jak se z televize začala vylévat voda. Slunce jim prudce zazářilo do očí, až je na okamžik úplně oslepilo. V té chvíli Lucy s Elizabeth cítily kolem sebe vodu, slyšely hukot oceánu a cítily slanou vůni moře. Zoufale se držely za ruce, což bylo jediné jisté a pevné místo. Během několika chvil to všechno přestalo. Dívky kolem sebe cítily vodu. Otevřely oči, které předtím zavřely a obě zalapaly po dechu. Obě totiž stály po kolena v moři a hleděli na pláž a oceán v Narnii. No ano, vypadalo to tu přesně jako ve filmu. Nalevo od nich viděly jeskyni, kde se objevili Pevensiovi a v dáli pak pahorek, na kterém jistě stál Cair Paravel. Elizabeth se otočila na Lucy a ve tváři měla neidentifikovatelný výraz.
"Tohle není možný!" zašeptala nevěřícně.
Lucy jen přikývla, ale dál se kolem sebe užasle rozhlížela. Bylo opravdu na co koukat. Pláž s bělostným pískem, skály, moře a západ slunce, který se odrážel od vodní hladiny.
"Tohle se nám prostě jen zdá!" opakovala Elizabeth.
"Hele, jestli se nám to zdá nebo nezdá, to je teď fuk. To moře není zas až tak teplý a navíc se začíná stmívat. Pojďme támhle ke skále." ukázala na skálu, která se zdvíhala nad pláží a tvořila tam malý převis. Obě dívky se začaly brodit ke břehu. Když se konečně vyškrábaly z vody, došly k převisu a tam si sedly do písku. Tiše seděly dlouhou chvíli a přemýšlely, co se vlastně stalo. Kolem byla skoro až neproniknutelná tma. Jediné světlo vydával měsíc odrážející se na hladině moře.
"Na Cair Paravelu někdo je." ukázala Lucy k místu, kde ležel hrad. Malé světelné body prozrazovaly, že tam hoří ohně.
"Jo, taky jsem si toho všimla. Ale já tam teď rozhodně nepůjdu. Jsem hrozně utahaná a ani nevíme, co nás tam čeká." odpověděla Elizabeth "Asi bychom měly jít spát."
"Jo, tak dobrou noc." odpověděla jí kamarádka.
"Dobrou."
Obě dívky ulehly do písku vedle sebe i přesto, že si byly jisté, že neusnou.
Po chvíli však obě spokojeně oddechovaly a nabíraly odpočinek na to, co mělo přijít.
Ahoj,tak to je mi líto že si si mě wymazala z sb...:'( já za to nemůžu že jsem nebila u táty a ni na netu.!ach jo:'( no tak nic!:'( kdyz nechceš abych byla twoje sb. :'(