Dúfam, že sa vám prvá kapitolka Lucynej poviedky páčila, lebo je tu druhá!:)
KAPITOLA 2
Čtveřice
•
•
Ráno je probudil podivný zvuk. Chvíli se nechápavě rozhlížely, kde jsou, ale pak si vzpomněly, co se včera stalo.
"Tak se nám to nezdálo." vydechla Eliz, vstala a pořádně se protáhla.
Lucy ji napodobila a začala ze sebe oprašovat písek, který snad měla opravdu všude.Elizabeth jí pomohla a za chvíli už byly obě relativně čisté.
V tom zaslechly znovu ten zvuk, který je probudil, ale mnohem hlasitěji. Obě se trochu poplašeně rozhlédly okolo. To, co uviděly, jim vyrazilo dech! Po pláži se směrem k nim přibližovaly dvě postavy a vyměňovaly si prudké rány meči. Byly teď od nich sotva sotva třicet metrů. Zápas se stupňoval a podle dívek bylo jen otázkou času, dokud jeden z nich nevyhraje.
"Tak se nám to nezdálo." vydechla Eliz, vstala a pořádně se protáhla.
Lucy ji napodobila a začala ze sebe oprašovat písek, který snad měla opravdu všude.Elizabeth jí pomohla a za chvíli už byly obě relativně čisté.
V tom zaslechly znovu ten zvuk, který je probudil, ale mnohem hlasitěji. Obě se trochu poplašeně rozhlédly okolo. To, co uviděly, jim vyrazilo dech! Po pláži se směrem k nim přibližovaly dvě postavy a vyměňovaly si prudké rány meči. Byly teď od nich sotva sotva třicet metrů. Zápas se stupňoval a podle dívek bylo jen otázkou času, dokud jeden z nich nevyhraje.
"Myslíš, že jsou to ti, co si myslím?" promluvila poněkud chraptivým hlasem Lucy a stále hypnotizovala bojující dvojici očima.
"Pokud myslíš, že jsou to Caspian a Edmund, tak jo!" ušklíbla se nepatrně Eliz.
Byli to skutečně oni, jen Ed vypadal starší, než si ho pamatovaly z filmu.
V tu chvíli se Edmundovi podařilo srazit Caspiana k zemi a vykopnout mu meč z ruky. Pak přiložil čepel svého meče k jeho krku a vítězoslavně se usmál.
Caspian mu úsměv oplatil: "Jedna jedna, jsme si kvit."
Edmund mu sundal meč z krku a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát. Caspian to s vděkem přijal a za chvíli už stál na nohou. Když ale vstával, všiml si dvou podivně oblečených dívek stojících pod skalním převisem.
"Kdo to je?" obrátil se na Edmunda, který si jich už také všiml.
To nevím, ale nevypadají jako zdejší." oba dva se na to rozešli směrem k dívkám.
"Jdou sem." zajíkla se Elizabeth a ustoupila o krok dozadu, takže se zády opírala o skálu.
Lucy to překvapeně sledovala. "Snad se jich nebojíš?" zeptala se nevěřícně.
"Samozřejmě, že ne." ozvala se Eliz dotčeně. "Ale kdybych se o něco neopírala, asi by to se mnou seklo!"
Lucy se jen usmála, jak to jen ta Eli dělá, že jí vždycky rozesměje.
Caspian s Edmundem došli až k dívkám. Elizabeth už zase stála vedle Lucy.
"Kdopak jste?" přejel je zkoumavým pohledem Caspian a na Lucy se na okamžik jeho pohled zastavil.
"Já jsem Elizabeth a tohle je Lucy." ujala se představování Eliz.
"A odkud pocházíte?" zajímal se Caspian dál.
"No, my jsme z Čech, tedy z České republiky." váhavě odpověděla Lucy.
"Počkat, chcete říct, že jste z Evropy?" promluvil poprvé Edmund a těkal pohledem z jedné na druhou.
"Ano." přikývla Lucy.
"Mohl by mi někdo vysvětlit, o čem se to tu bavíte? Nerozuměl jsem vám ani slovo!" postěžoval si Caspian.
Všichni se museli nad jeho nechápavým výrazem usmát.
"Jde o to, že jestli jsem při geografii dával pozor, tak jsou z našeho světa." vysvětlil ještě poněkud překvapený Edmund. "Jak jste se sem vůbec dostaly?" obrátil se opět k dívkám.
"Tak to bychom taky rády věděly." ušklíbla se Eliz.
"A jak dlouho tu jste?" otázal se Caspian.
"Dostaly jsme se sem někdy včera večer, tak jsme přespaly tady na pláži." odpověděla Eliz.
"Je to na vás vidět." prohodil Edmund a očima přejel Elizabethiny rozcuchané vlasy, ve kterých se ještě tu a tam zalesklo zrnko písku, i šmouhu na tváři.
"No díky." zaškaredila se Eliz. "Co jsme podle tebe měly dělat?"
"Jo," přidala se Lucy "měly jsme snad jít uprostřed noci v pyžamech hledat nějaké obydlí?"
"To by asi nebyl nejlepší nápad v tomhle oblečení, zdejší obyvatelé vám mohli ublížit." vložil se do toho Caspian.
"Takže vy nevíte, jak jste se sem dostaly?" ujistil se Edmund.
"Ne, bohužel." odvětily téměř na ráz Lucy s Eliz.
"V tom případě bude asi nejlepší, když půjdete s námi. Musíte se převléct do nějakého jiného oblečení a určitě musíte mít hlad."
"Jo, strašnej!" povzdechla si Eliz tak zničeně, že se všichni rozesmáli.
"Tak pojďte." usmál se Caspian. "Jinak já jsem král Caspian X. a tohle je král Edmund." představili se dívkám.
"Těší nás,….Vaše veličenstvo." ušklíbly se dívky a rozešly se směrem ke Cair Paravelu.
"Můžete nám říkat jménem." prohodil Edmund.
"Támhle je Cair Paravel. Byl poničen a tak ho opravujeme, proto teď bydlíme ve stanech." seznámil je Caspian s jejich dočasným domovem.
"A jak to, že jste tu dva králové?" divila se Elizabeth, ikdyž ve skutečnosti věděla odpověď.
"No, ve skutečnosti je nás vlastně pět." pustil se do vysvětlování Edmund. "My dva a moji tři sourozenci. Ale teď jsme se sem, do Narnie, dostali jen já a moje mladší sestra Lucinka. Ta je teď ale na diplomatické návštěvě v Archenlandu."
Elizabeth s Lucy bedlivě poslouchaly, když je Edmund s Caspianem seznamovali s nějakými tradicemi a historií Narnie.
"Tak jsme tady." Caspian ukázal na velký prostorný stan. "V tomhle stanu se můžete umýt a převléct. Nechám vám sem přinést nějaké oblečení. Budeme na vás čekat tady venku."
"Díky." prohodila Lucy a spolu s Elizabeth vlezly do stanu.
Byl opravdu prostorný. Na každé straně bylo jedno provizorní lůžko s dekami, několik stoliček, malý stoleček a vzadu stála nádoba s vodou.
"Docela komfort co?!" poznamenala celkem sarkasticky Elizabeth. Lucy se na ní zamračila a ona vyprskla smíchy: "Dělala sem si srandu!"
"Tohle přece není možný Eli, vždyť tohle všechno je přece jenom vymyšlený!" promluvila vážně Lucy.
Eliz k ní přistoupila a pořádně ji štípla do ruky.
"Auu, co děláš?" zavyla Lucy a stiskla si místo, kde ji kamarádka štípla.
"Promiň, ale aspoň víš, že se ti to nezdá!" zašklebila se Elizabeth.
"Co ale budeme dělat?" zajímalo Lucy.
"Improvizovat, co asi tak jinýho?" prohlásila Eliz pobaveně. "Nevíme, jak jsme se sem dostaly, nevíme jak se dostat zpátky a ani jestli to vůbec jde. Nezbývá nám nic jinýho, než si to tu pořádně užít a nepodřeknout se. Bylo by blbý, kdyby zjistili, že jsou ve filmu! Vždyť Caspian ani neví, co to je!"
"Jo, máš asi pravdu. Budeme improvizovat." souhlasila s úsměvem Lucy.
"Hlavně nezapomeň, že všechno co tu je, vidíš poprvé. I fauny!" upozornila Lucy Elizabeth.
"Já vím, nejsem tak natvrdlá, jak si zjevně myslíš!" zavrčela Lucy.
"Vždyť já vím, tak promiň." omluvně prohodila Eliz, ale oči jí rošťácky jiskřily. "Jsem zvědavá, co nám přinesou za šaty." pokračovala.
"Tak to já taky." kývla Lucy. "Vzhledem k tomu, že to tady opravují, tu asi moc ženských šatů nebude."
"No, já osobně stejně nejraději nosím kalhoty." pokrčila Eliz rameny a Lucy jen protočila oči. Poté je ale opět obrátila na Elizabeth a tlumeně řekla: " Že je ale Caspian mnohem hezčí než na fotkách a ve filmu?"
"Jo, je k sežrání!" souhlasila také tlumeně Eliz a oči se jí zaleskly. "Ty jeho oči jsou vážně nádherný. A Edmund je taky krásnej!" zasnila se na okamžik.
"Pořád tomu nemůžu uvěřit." zamumlala Lucy.
"Já jo." sebevědomě řekla Eliz, načež se obě dívky hlasitě rozesmály.
V té chvíli do stanu vstoupila telarínská žena a položila na postel dvoje šaty a s úklonou zase odešla.
"Páni, ty šaty jsou nádherné!" rozplývala se Lucy a Elizabeth jen přisvědčila: "To teda jsou!"
Poté, co obě dívky vlezly do stanu, Caspian s Edmundem šli obstarat nějaké ty šaty.
"Nebude ti vadit, když jim dáme šaty tvých sester?" zeptal se Caspian Edmunda.
Ten se jen ušklíbl: "Vzhledem k tomu, že tu jiné nejspíš ani nejsou, tak nám stejně nic jiného ani nezbývá. Ledaže by chodily v kalhotách."
Během chvíle došli k truhlicím, kde byly uložené věci všech čtyř sourozenců a začali se přehrabovat v šatech. Caspian vytáhl ze Zuzaniny truhlice krásné zelené šaty a chvíli je prohlížel.
Poté prohlásil: "Myslím, že tyhle by mohly být Lucy, má podobnou postavu jako Zuzka. Jistě jí padnou jako ulité."
"Tak schválně." vyzývavě zvedl obočí Edmund. "V tom případě donesu tyhle Elizabeth. Podobá se Lucince, když byla větší." ukázal na modré šaty.
Oboje šaty poté předali telmarínské ženě, která je donesla k dívkám do stanu. Caspian s Edmundem se postavili před něj a čekali, až budou obě hotové.
"No, ale musím říct, že jsou docela hezké, jen doufám, že jim ty šaty budou!" ozval se Edmund.
"Jo, to já taky." usmál se Caspian.
"Snad jsme to dobře ……." Edmund se zasekl v půlce věty.
Caspian se nechápavě otočil a pohled mu padl na dívky, které právě vyšly ze stanu. Už se nedivil, že Edmund umlkl. Obě dívky teď totiž vypadaly úplně jinak, než když je potkali. Teď byly upravené a umyté, šaty jim skvěle padly, vlasy měly učesané a krásně se jim leskly.
Edmund s obdivem sledoval Elizabeth. Už na pláži se mu docela líbila, ale teď, když před ním stála v krásných modrých šatech, které ukazovaly její hezkou postavu, vypadala opravdu nádherně. Vlasy měla učesané do slušivého účesu, na tváři už nebyla žádná šmouha ani písek. Elizabeth se na něj usmála a pobaveně zvedla obočí. Edmund si uvědomil, že se na ni díval asi příliš dlouho. Rozpačitě odklonil zrak směrem ke Caspianovi. V duchu se musel usmát, jelikož Caspian na tom byl stejně jako on, akorát, že koukal na Lucy. Obdivoval, jak jí krásné zelené šaty padnou a jak jí ladí i k jejím očím. Stejně tak obdivoval její účes. Nikdy nechápal, jak ženy dokážou své vlasy tak "vytvarovat".
"Díky za šaty. Dobře jste nás odhadli, sedí nám perfektně." prolomila ticho Lucy.
Edmund s Caspianem zatím pořád nebyli schopni něco ze sebe vypravit.
"Nebo snad ne?" otázala se Eliz.
"Ale ne, to ne…" rozmluvili se najednou oba dva.
"Sluší vám to!" vymáčkl se konečně pořádně Edmund.
"Díky." usmála se Lucy a Eliz jen přikývla.
"Nepůjdeme se tedy najíst?" řekl nejistě Caspian a stále ještě pokukoval po Lucy. Ta přikývla: "Skvělý nápad, umíráme hlady!"
"Tak to si musíme pospíšit." pousmál se Caspian a vedl je k připravenému stolu.
"Berte si, na co máte chuť." pobídl je Edmund a všichni se s chutí pustili do jídla.
Když už všichni dojedli, Caspiana něco napadlo: "Jestli chcete, mohli bychom vám ukázat alespoň něco z Narnie. Tady se stejně nic zvláštního neděje."
"To by bylo skvělé. Moc rády!" souhlasila nadšeně Elizabeth.
"Když tu chvíli počkáte, tak dojdu pro koně a taky vám seženu nějaké pláště." prohodil směrem k dívkám.
"Mám jít s tebou?" otázal se Edmund.
"Snad to zvládnu, když tak vím, jak zavolat pomoc." ušklíbl se Caspian.
Edmund se také ušklíbl a vysvětlil dívkám historii rohu královny Zuzany.
Za několik minut už byl Caspian zpátky. Přes ruku měl přehozené dva pláště, které dívkám podal: "Tak tady máte ty pláště, koně na nás čekají pod táborem."
Dívky přikývly a oblékly si pláště. Elizabeth přes sebe přehodila červený, až skoro vínový plášť a Lucy už si zapínala u krku modrý.
"Umíte vůbec jezdit na koni?" otočil se na dívky pobaveně Edmund.
"Samozřejmě, že ano. Pokud tu teda nemáte nějaké divoké hřebce." protáhla Lucy.
Caspian se na ni usmál: "Nebojte, naši koně nejsou žádní divoši."
"Doufám ale, že nejsou pro změnu líní." prohodila Elizabeth, když scházeli pod tábor. Došli na malou planinu, kde už stáli čtyři koně v čele s Destierem.
"Páni, to jsou krásní koně. Obzvlášť tenhle černý hřebec." začala se rozplývat Eliz nad koňmi, které měla vždycky ráda. Obdivně hleděla na černého hřebce a poplácávala ho po šíji.
"Ten je můj, jmenuje se Destier." došel k hřebci Caspian a pohladil ho po hebkém nose.
"Je vážně krásný." souhlasně kývla hlavou Lucy.
"Můj Filip je taky docela hezký ne?" zatvářil se napůl uraženě Edmund.
Eliz k němu s úsměvem přišla, pohladila Filipa a usmála se na Eda: "To víš, že jo." řekla konejšivě.
"Fajn, tihle dva zbývající jsou pro vás. Můžete si vybrat." ukázal Caspian na krásného ryzáka a tmavě hnědou klisnu.
Elizabeth s Lucy se na sebe koukly a poté se obě rozešly ke koním. Lucy neomylně zamířila k tmavé hnědce a Eliz přešla k ryzákovi.
"Výborně, ani jste se nepopraly." zašklebil se Ed.
Dívky se zasmály a obě se vyhouply do sedel. Všichni pobídli koně do kroku a zamířili do lesů v okolí.
"Kam vlastně pojedeme?" zeptala se po chvíli Lucy.
"Nejprve bychom se mohli podívat k mému hradu a pak bych vás rád vzal k našemu někdejšímu táboru u Kamenného stolu." ozval se Caspian.
"To zní dobře." reagovala Elizabeth.
"Tak na co čekáme?" usmál se Edmund a v mžiku svého koně pobídl do cvalu. Elizabeth neváhala a okamžitě ho napodobila. Jízdu na koni milovala a krok už jí začínal nudit. Její ryzák byl naštěstí odpočatý a běh ho bavil. Za chvilku už byla vedle Edmunda a vyzývavě se na něj usmála.
"Cíl je támhle u toho stromu!" vykřikl Ed a ukázal rukou směrem dopředu, kde se na mýtině klenul vysoký strom.
Eliz vzrušeně přikývla a popohnala koně, který teď uháněl tryskem.
Cíl se blížil a oba jezdci i koně chtěli vyhrát. Eliz už měla náskok. Ale v cestě jí stál padlý kmen. Nehodlala závod vzdát a doufala, že to vyjde. Nechala svého koně trochu zpomalit a poté ho před kmenem pobídla ke skoku. Její ryzák se přes překážku ladně přenesl. Elizabeth ho uznale pohladila po krku a znovu ho popohnala.
Strom už byl pouhých sto metrů před nimi a Edmund měl náskok. Elizabeth ho ale začala rychle stahovat, až byla zase po jeho boku. Ušklíbla se na něj a plácla svého koně po krku. Ten protáhl krok a začal se sunout před Filipa s Edmundem.
Kolem stromu se jen mihli, ale Eliz moc dobře věděla, že vyhrála. Zpomalila koně a rozhlédla se. Ed byl kousek od ní a hladil Filipa po hřbetě.
"Dobrej závod." usmála se na něj Elizabeth.
"To jistě. Když si vyhrála." ušklíbl se naoko naštvaně Edmund.
"Příště tě nechám vyhrát, chceš?" zasmála se Eliz a oba se rozesmáli.
Oba se podívali dozadu, kde už se k nim blížil Caspian s Lucy. Nejeli ale tak zběsile, jako oni dva, ale poklidným cvalem.
"Oba dva jste blázni!" vydechla Lucy, když k nim dojeli a zamračila se na ně.
"Ale notak Lucy, byl to skvělej závod!" odporovala s úsměvem Eliz.
"Jak myslíš, ale až si někde srazíš vaz, vzpomeneš si, co jsem ti říkala." nevzdávala to Lucy, když pokračovali v jízdě.
Chvíli se ještě dohadovali, až to Caspian ukončil tím, že jim začal vyprávět ještě něco z historie Narnie.
"Pokud myslíš, že jsou to Caspian a Edmund, tak jo!" ušklíbla se nepatrně Eliz.
Byli to skutečně oni, jen Ed vypadal starší, než si ho pamatovaly z filmu.
V tu chvíli se Edmundovi podařilo srazit Caspiana k zemi a vykopnout mu meč z ruky. Pak přiložil čepel svého meče k jeho krku a vítězoslavně se usmál.
Caspian mu úsměv oplatil: "Jedna jedna, jsme si kvit."
Edmund mu sundal meč z krku a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát. Caspian to s vděkem přijal a za chvíli už stál na nohou. Když ale vstával, všiml si dvou podivně oblečených dívek stojících pod skalním převisem.
"Kdo to je?" obrátil se na Edmunda, který si jich už také všiml.
To nevím, ale nevypadají jako zdejší." oba dva se na to rozešli směrem k dívkám.
"Jdou sem." zajíkla se Elizabeth a ustoupila o krok dozadu, takže se zády opírala o skálu.
Lucy to překvapeně sledovala. "Snad se jich nebojíš?" zeptala se nevěřícně.
"Samozřejmě, že ne." ozvala se Eliz dotčeně. "Ale kdybych se o něco neopírala, asi by to se mnou seklo!"
Lucy se jen usmála, jak to jen ta Eli dělá, že jí vždycky rozesměje.
Caspian s Edmundem došli až k dívkám. Elizabeth už zase stála vedle Lucy.
"Kdopak jste?" přejel je zkoumavým pohledem Caspian a na Lucy se na okamžik jeho pohled zastavil.
"Já jsem Elizabeth a tohle je Lucy." ujala se představování Eliz.
"A odkud pocházíte?" zajímal se Caspian dál.
"No, my jsme z Čech, tedy z České republiky." váhavě odpověděla Lucy.
"Počkat, chcete říct, že jste z Evropy?" promluvil poprvé Edmund a těkal pohledem z jedné na druhou.
"Ano." přikývla Lucy.
"Mohl by mi někdo vysvětlit, o čem se to tu bavíte? Nerozuměl jsem vám ani slovo!" postěžoval si Caspian.
Všichni se museli nad jeho nechápavým výrazem usmát.
"Jde o to, že jestli jsem při geografii dával pozor, tak jsou z našeho světa." vysvětlil ještě poněkud překvapený Edmund. "Jak jste se sem vůbec dostaly?" obrátil se opět k dívkám.
"Tak to bychom taky rády věděly." ušklíbla se Eliz.
"A jak dlouho tu jste?" otázal se Caspian.
"Dostaly jsme se sem někdy včera večer, tak jsme přespaly tady na pláži." odpověděla Eliz.
"Je to na vás vidět." prohodil Edmund a očima přejel Elizabethiny rozcuchané vlasy, ve kterých se ještě tu a tam zalesklo zrnko písku, i šmouhu na tváři.
"No díky." zaškaredila se Eliz. "Co jsme podle tebe měly dělat?"
"Jo," přidala se Lucy "měly jsme snad jít uprostřed noci v pyžamech hledat nějaké obydlí?"
"To by asi nebyl nejlepší nápad v tomhle oblečení, zdejší obyvatelé vám mohli ublížit." vložil se do toho Caspian.
"Takže vy nevíte, jak jste se sem dostaly?" ujistil se Edmund.
"Ne, bohužel." odvětily téměř na ráz Lucy s Eliz.
"V tom případě bude asi nejlepší, když půjdete s námi. Musíte se převléct do nějakého jiného oblečení a určitě musíte mít hlad."
"Jo, strašnej!" povzdechla si Eliz tak zničeně, že se všichni rozesmáli.
"Tak pojďte." usmál se Caspian. "Jinak já jsem král Caspian X. a tohle je král Edmund." představili se dívkám.
"Těší nás,….Vaše veličenstvo." ušklíbly se dívky a rozešly se směrem ke Cair Paravelu.
"Můžete nám říkat jménem." prohodil Edmund.
"Támhle je Cair Paravel. Byl poničen a tak ho opravujeme, proto teď bydlíme ve stanech." seznámil je Caspian s jejich dočasným domovem.
"A jak to, že jste tu dva králové?" divila se Elizabeth, ikdyž ve skutečnosti věděla odpověď.
"No, ve skutečnosti je nás vlastně pět." pustil se do vysvětlování Edmund. "My dva a moji tři sourozenci. Ale teď jsme se sem, do Narnie, dostali jen já a moje mladší sestra Lucinka. Ta je teď ale na diplomatické návštěvě v Archenlandu."
Elizabeth s Lucy bedlivě poslouchaly, když je Edmund s Caspianem seznamovali s nějakými tradicemi a historií Narnie.
"Tak jsme tady." Caspian ukázal na velký prostorný stan. "V tomhle stanu se můžete umýt a převléct. Nechám vám sem přinést nějaké oblečení. Budeme na vás čekat tady venku."
"Díky." prohodila Lucy a spolu s Elizabeth vlezly do stanu.
Byl opravdu prostorný. Na každé straně bylo jedno provizorní lůžko s dekami, několik stoliček, malý stoleček a vzadu stála nádoba s vodou.
"Docela komfort co?!" poznamenala celkem sarkasticky Elizabeth. Lucy se na ní zamračila a ona vyprskla smíchy: "Dělala sem si srandu!"
"Tohle přece není možný Eli, vždyť tohle všechno je přece jenom vymyšlený!" promluvila vážně Lucy.
Eliz k ní přistoupila a pořádně ji štípla do ruky.
"Auu, co děláš?" zavyla Lucy a stiskla si místo, kde ji kamarádka štípla.
"Promiň, ale aspoň víš, že se ti to nezdá!" zašklebila se Elizabeth.
"Co ale budeme dělat?" zajímalo Lucy.
"Improvizovat, co asi tak jinýho?" prohlásila Eliz pobaveně. "Nevíme, jak jsme se sem dostaly, nevíme jak se dostat zpátky a ani jestli to vůbec jde. Nezbývá nám nic jinýho, než si to tu pořádně užít a nepodřeknout se. Bylo by blbý, kdyby zjistili, že jsou ve filmu! Vždyť Caspian ani neví, co to je!"
"Jo, máš asi pravdu. Budeme improvizovat." souhlasila s úsměvem Lucy.
"Hlavně nezapomeň, že všechno co tu je, vidíš poprvé. I fauny!" upozornila Lucy Elizabeth.
"Já vím, nejsem tak natvrdlá, jak si zjevně myslíš!" zavrčela Lucy.
"Vždyť já vím, tak promiň." omluvně prohodila Eliz, ale oči jí rošťácky jiskřily. "Jsem zvědavá, co nám přinesou za šaty." pokračovala.
"Tak to já taky." kývla Lucy. "Vzhledem k tomu, že to tady opravují, tu asi moc ženských šatů nebude."
"No, já osobně stejně nejraději nosím kalhoty." pokrčila Eliz rameny a Lucy jen protočila oči. Poté je ale opět obrátila na Elizabeth a tlumeně řekla: " Že je ale Caspian mnohem hezčí než na fotkách a ve filmu?"
"Jo, je k sežrání!" souhlasila také tlumeně Eliz a oči se jí zaleskly. "Ty jeho oči jsou vážně nádherný. A Edmund je taky krásnej!" zasnila se na okamžik.
"Pořád tomu nemůžu uvěřit." zamumlala Lucy.
"Já jo." sebevědomě řekla Eliz, načež se obě dívky hlasitě rozesmály.
V té chvíli do stanu vstoupila telarínská žena a položila na postel dvoje šaty a s úklonou zase odešla.
"Páni, ty šaty jsou nádherné!" rozplývala se Lucy a Elizabeth jen přisvědčila: "To teda jsou!"
Poté, co obě dívky vlezly do stanu, Caspian s Edmundem šli obstarat nějaké ty šaty.
"Nebude ti vadit, když jim dáme šaty tvých sester?" zeptal se Caspian Edmunda.
Ten se jen ušklíbl: "Vzhledem k tomu, že tu jiné nejspíš ani nejsou, tak nám stejně nic jiného ani nezbývá. Ledaže by chodily v kalhotách."
Během chvíle došli k truhlicím, kde byly uložené věci všech čtyř sourozenců a začali se přehrabovat v šatech. Caspian vytáhl ze Zuzaniny truhlice krásné zelené šaty a chvíli je prohlížel.
Poté prohlásil: "Myslím, že tyhle by mohly být Lucy, má podobnou postavu jako Zuzka. Jistě jí padnou jako ulité."
"Tak schválně." vyzývavě zvedl obočí Edmund. "V tom případě donesu tyhle Elizabeth. Podobá se Lucince, když byla větší." ukázal na modré šaty.
Oboje šaty poté předali telmarínské ženě, která je donesla k dívkám do stanu. Caspian s Edmundem se postavili před něj a čekali, až budou obě hotové.
"No, ale musím říct, že jsou docela hezké, jen doufám, že jim ty šaty budou!" ozval se Edmund.
"Jo, to já taky." usmál se Caspian.
"Snad jsme to dobře ……." Edmund se zasekl v půlce věty.
Caspian se nechápavě otočil a pohled mu padl na dívky, které právě vyšly ze stanu. Už se nedivil, že Edmund umlkl. Obě dívky teď totiž vypadaly úplně jinak, než když je potkali. Teď byly upravené a umyté, šaty jim skvěle padly, vlasy měly učesané a krásně se jim leskly.
Edmund s obdivem sledoval Elizabeth. Už na pláži se mu docela líbila, ale teď, když před ním stála v krásných modrých šatech, které ukazovaly její hezkou postavu, vypadala opravdu nádherně. Vlasy měla učesané do slušivého účesu, na tváři už nebyla žádná šmouha ani písek. Elizabeth se na něj usmála a pobaveně zvedla obočí. Edmund si uvědomil, že se na ni díval asi příliš dlouho. Rozpačitě odklonil zrak směrem ke Caspianovi. V duchu se musel usmát, jelikož Caspian na tom byl stejně jako on, akorát, že koukal na Lucy. Obdivoval, jak jí krásné zelené šaty padnou a jak jí ladí i k jejím očím. Stejně tak obdivoval její účes. Nikdy nechápal, jak ženy dokážou své vlasy tak "vytvarovat".
"Díky za šaty. Dobře jste nás odhadli, sedí nám perfektně." prolomila ticho Lucy.
Edmund s Caspianem zatím pořád nebyli schopni něco ze sebe vypravit.
"Nebo snad ne?" otázala se Eliz.
"Ale ne, to ne…" rozmluvili se najednou oba dva.
"Sluší vám to!" vymáčkl se konečně pořádně Edmund.
"Díky." usmála se Lucy a Eliz jen přikývla.
"Nepůjdeme se tedy najíst?" řekl nejistě Caspian a stále ještě pokukoval po Lucy. Ta přikývla: "Skvělý nápad, umíráme hlady!"
"Tak to si musíme pospíšit." pousmál se Caspian a vedl je k připravenému stolu.
"Berte si, na co máte chuť." pobídl je Edmund a všichni se s chutí pustili do jídla.
Když už všichni dojedli, Caspiana něco napadlo: "Jestli chcete, mohli bychom vám ukázat alespoň něco z Narnie. Tady se stejně nic zvláštního neděje."
"To by bylo skvělé. Moc rády!" souhlasila nadšeně Elizabeth.
"Když tu chvíli počkáte, tak dojdu pro koně a taky vám seženu nějaké pláště." prohodil směrem k dívkám.
"Mám jít s tebou?" otázal se Edmund.
"Snad to zvládnu, když tak vím, jak zavolat pomoc." ušklíbl se Caspian.
Edmund se také ušklíbl a vysvětlil dívkám historii rohu královny Zuzany.
Za několik minut už byl Caspian zpátky. Přes ruku měl přehozené dva pláště, které dívkám podal: "Tak tady máte ty pláště, koně na nás čekají pod táborem."
Dívky přikývly a oblékly si pláště. Elizabeth přes sebe přehodila červený, až skoro vínový plášť a Lucy už si zapínala u krku modrý.
"Umíte vůbec jezdit na koni?" otočil se na dívky pobaveně Edmund.
"Samozřejmě, že ano. Pokud tu teda nemáte nějaké divoké hřebce." protáhla Lucy.
Caspian se na ni usmál: "Nebojte, naši koně nejsou žádní divoši."
"Doufám ale, že nejsou pro změnu líní." prohodila Elizabeth, když scházeli pod tábor. Došli na malou planinu, kde už stáli čtyři koně v čele s Destierem.
"Páni, to jsou krásní koně. Obzvlášť tenhle černý hřebec." začala se rozplývat Eliz nad koňmi, které měla vždycky ráda. Obdivně hleděla na černého hřebce a poplácávala ho po šíji.
"Ten je můj, jmenuje se Destier." došel k hřebci Caspian a pohladil ho po hebkém nose.
"Je vážně krásný." souhlasně kývla hlavou Lucy.
"Můj Filip je taky docela hezký ne?" zatvářil se napůl uraženě Edmund.
Eliz k němu s úsměvem přišla, pohladila Filipa a usmála se na Eda: "To víš, že jo." řekla konejšivě.
"Fajn, tihle dva zbývající jsou pro vás. Můžete si vybrat." ukázal Caspian na krásného ryzáka a tmavě hnědou klisnu.
Elizabeth s Lucy se na sebe koukly a poté se obě rozešly ke koním. Lucy neomylně zamířila k tmavé hnědce a Eliz přešla k ryzákovi.
"Výborně, ani jste se nepopraly." zašklebil se Ed.
Dívky se zasmály a obě se vyhouply do sedel. Všichni pobídli koně do kroku a zamířili do lesů v okolí.
"Kam vlastně pojedeme?" zeptala se po chvíli Lucy.
"Nejprve bychom se mohli podívat k mému hradu a pak bych vás rád vzal k našemu někdejšímu táboru u Kamenného stolu." ozval se Caspian.
"To zní dobře." reagovala Elizabeth.
"Tak na co čekáme?" usmál se Edmund a v mžiku svého koně pobídl do cvalu. Elizabeth neváhala a okamžitě ho napodobila. Jízdu na koni milovala a krok už jí začínal nudit. Její ryzák byl naštěstí odpočatý a běh ho bavil. Za chvilku už byla vedle Edmunda a vyzývavě se na něj usmála.
"Cíl je támhle u toho stromu!" vykřikl Ed a ukázal rukou směrem dopředu, kde se na mýtině klenul vysoký strom.
Eliz vzrušeně přikývla a popohnala koně, který teď uháněl tryskem.
Cíl se blížil a oba jezdci i koně chtěli vyhrát. Eliz už měla náskok. Ale v cestě jí stál padlý kmen. Nehodlala závod vzdát a doufala, že to vyjde. Nechala svého koně trochu zpomalit a poté ho před kmenem pobídla ke skoku. Její ryzák se přes překážku ladně přenesl. Elizabeth ho uznale pohladila po krku a znovu ho popohnala.
Strom už byl pouhých sto metrů před nimi a Edmund měl náskok. Elizabeth ho ale začala rychle stahovat, až byla zase po jeho boku. Ušklíbla se na něj a plácla svého koně po krku. Ten protáhl krok a začal se sunout před Filipa s Edmundem.
Kolem stromu se jen mihli, ale Eliz moc dobře věděla, že vyhrála. Zpomalila koně a rozhlédla se. Ed byl kousek od ní a hladil Filipa po hřbetě.
"Dobrej závod." usmála se na něj Elizabeth.
"To jistě. Když si vyhrála." ušklíbl se naoko naštvaně Edmund.
"Příště tě nechám vyhrát, chceš?" zasmála se Eliz a oba se rozesmáli.
Oba se podívali dozadu, kde už se k nim blížil Caspian s Lucy. Nejeli ale tak zběsile, jako oni dva, ale poklidným cvalem.
"Oba dva jste blázni!" vydechla Lucy, když k nim dojeli a zamračila se na ně.
"Ale notak Lucy, byl to skvělej závod!" odporovala s úsměvem Eliz.
"Jak myslíš, ale až si někde srazíš vaz, vzpomeneš si, co jsem ti říkala." nevzdávala to Lucy, když pokračovali v jízdě.
Chvíli se ještě dohadovali, až to Caspian ukončil tím, že jim začal vyprávět ještě něco z historie Narnie.
Páni..dalo mi to fušku přelouskat, ale je to úžasné!